Sbohem,
ztrácíš se s nocí,
buď sbohem,
toužím se vrátit těch pár hodin zpět,
kdy jsi řekla: Jsem tvá.
Já,
já volám tě, zůstaň dál,
kdo probůh to byl, kdo mi vzal
tvoje tělo, tvou tvář, tvý já.
Ó, den mi tě odnes,
slunce už sálá, sálá,
noc je ta tam
a já jsem tu sám,
bílej den mi tě odnes.
A líbal bych dodnes
ó, tvý vlasy s vůní sladkou,
den mi tě odnes,
ty patříš tmám
a noc je tvou matkou.
Nebem,
jak hvězda touláš se nebem,
večerní hvězda, co s tmou dohoří,
o níž v snách se nám zdá.
Ne, ne,
ty nejsi tak zlá, já vím,
ty ztrácíš jen s dnem mlhavým
svoje tělo, svou tvář, svý já.
Ó, den mi tě odnes,
slunce už sálá, sálá,
noc je ta tam
a já jsem tu sám,
bílej den mi tě odnes.
A líbal bych dodnes
ó, tvý vlasy s vůní sladkou,
den mi tě odnes,
ty patříš tmám
a noc je tvou matkou,
tak je den zakletej.
Den mi tě odnes,
slunce už sálá, sálá,
noc je ta tam
no a já jsem tu sám
a den mi tě odnes.
Líbal bych dodnes
tvý vlasy s vůní sladkou.
|
Pavel Novák:
Pavel Novák:
