Těžko popsat její tvář,
ten výraz vlídný,
byl jsem, vím to, prospěchář,
tak málo zdílný.
Tenkrát objal mě smutek a bázeň,
objal mě smutek a stesk.
Její oči, to byl svět,
svět důvěřivý,
já v nich tenkrát bídně čet,
byl jsem tak lstivý.
Tenkrát objal mě smutek a bázeň,
objal mě smutek a stesk.
Já se ji stále ptal,
co chceš, proč pláčeš,
nechápal jsem lásku její
a teď jsem za to bit.
Zůstal po ni jeden list,
to dětské písně,
rozpité řádky nejdou číst,
v nich láska spí.
Tenkrát objal mě smutek a bázeň,
objal mě smutek a stesk.
Tenkrát objal mě smutek a bázeň,
objal mě smutek a stesk.
Pro jednu dívku malou
objal mě smutek,
pro jednu dívku malou
objal mě smutek,
pro jednu dívku malou
objal mě smutek.
|
