Lidí se ptej,
co o tom soudí,
lidí se ptej,
co kolem proudí,
lidí se ptej,
co o tom soudí,
lidí se ptej.
Kráčej zemí
snad křížem krážem,
půjdem s tebou
i my se tážem,
dál se ptej,
co o tom soudí,
lidí se ptej.
Kdo ví proč právě slávě
každý tak rád se zaslíbí,
zda velká píle přináší chvíle,
kdy snad tě múza políbí.
Hlavu si lámeš,
proč slunce plá,
než za hory se skutálí,
proč hvězdy září,
jaké je stáří
komet, co nebe propálí.
Lidí se ptej,
co o tom soudí,
lidí se ptej,
co kolem proudí,
lidí se ptej,
co o tom soudí,
lidí se ptej.
Kráčej zemí
snad křížem krážem,
půjdem s tebou
i my se tážem,
dál se ptej,
co o tom soudí,
lidí se ptej.
Co se zlou pravdou
a té je víc,
když nemá nikdy rub a líc.
Tak se stále plaholčíš
a hledáš pevný bod,
stokrát slova otočíš,
než najdeš správný pól.
Kráčej zemí
snad křížem krážem,
půjdem s tebou
i my se tážem,
dál se ptej,
co o tom soudí,
lidí se ptej.
Ptej se lidí, dál se ptej,
dál se ptej,
dál, dál se ptej,
co o tom soudí,
lidí se ptej,
tak ptej se lidí stále,
dál se ptej, dál, dál dál se ptej.
Ptej se dál, se ptej,
co o tom soudí,
lidí se ptej,
ó, se ptej, dál se ptej,
ó, ptej se, ptej, co o tom soudí,
lidí se ptej.
Ptej, ptej, ptej, dál se ptej,
ptej, ptej, ptej, dál se ptej,
dál se ptej, se ptej, co o tom soudí,
lidí se ptej.
Ó, dál se ptej, dál se ptej,
dál, dál se ptej,
co o tom soudí,
lidí se ptej,
tak ptej se lidí stále,
dál se ptej,
dál, dál, dál se ptej.
|
Zdeněk Merta:
Iveta Bartošová:
