Originál od F nebo kapo#4 od D ^{D A G D} 1] ^DKolikrát už v prostřed ^Apouště, ^Gbez šatů sem nahý ^Dstál. ^DČekal na cvaknutí ^Aspoustě, zrazen ^Gtěmi, jež jsem milo^Hmival. A pak můj ^Dsus2nářek, pravda ^Emiutne, již tak ^Hmitěžce sem si vyslou^Ažil. Že ^Dbez lásky sem jenom ^Asmutnej ale ^Gbez přátel bych nepře^Džil. Že ^Hmibez lásky sem jenom ^Emismutnej ale ^Gbez přátel bych nepřet^Džil. 2] Kolikrát se všechno zvrtlo, že vší mé práce, zbyl jenom prach. Ostří o hrdlo škrtlo, a o život sem měla strach. I když ta pravda, trpce chutná a málem mě i zabila. Vím že bez lásky sem jenom smutná ale bez přátel bych už nežila. Bez lásky sem jenom smutná ale bez přátel bych už nežila. R1] ^HmiSóu, ^Emisóu, ^Dna světě i dobrý ^Alidi. ^HmiSóu, ^Emisóu, maj pevnej ^Dpohled a ruky ^Astisk. ^HmiSóu ^Emijen, sk^Dromný tak míň je ^Avidíš. Ty nikdy ^Dnetancujou, ^Ajak si někdo ^Dpísk. 3] Kolikrát nahoru dolu, půjdem nikdo nevíme. Od mozolu, do mozolu, získáme a ztratíme. Až zas život bude hutnej, kéž by přítel mi zas vyložil. Že bez lásky je člověk jen smutnej ale bez přátel by nepřežil. Bez lásky je člověk jen smutnej ale bez přátel by nepřežil. R2] Sóu, sóu, v týhle zemi i dobrý lidi. Sóu, sóu, maj pevnej pohled i ruky stisk. Sóu jen, skromný tak míň je vidíš. Ty nikdy netancujou, jak si někdo písk. Sólo dobro první dva řádky sloky Až zas život bude hutnej, kéž by přítel mi zas vyložil. Že bez lásky je člověk jen smutnej ale bez přátel by nepřežil. Bez lásky je člověk jen smutnej ale bez přátel by nepřežil. R2 .... ^{D A G D}