Dohořívá svíčka,
tmou skomírá,
klika tiše cvakla,
zavírá.
Čím dál, tím víc,
smutku mám,
když jsi za dveřmi
a já je zamykám.
Každý jde tam,
kde máme být,
krásná věc je zázemí.
Dnešek byl náš,
jak z nebe spad,
možná darujem
si zítřek snad.
Jak tě vidím
stát přede mnou,
cítím úctu vzájemnou.
My dva snad
nezestárnem,
já to vím,
naší lásce pomník stavím.
Hloupá dušička má,
jako kolibřík o klícku,
zranila se nadějí.
Ó, ó, o, čím dál, tím víc
trápení,
roste ve mně závist,
stud mně svírá.
Chodíš se sem najíst,
já tě podezřívám
a závidím ti zázemí.
Závidím
jen tvé
zázemí.
|
Jitka Zelenková:
Jitka Zelenková:
Jitka Zelenková:
