Noc a den
bez tebe jsem,
noc, v níž spánek míjí den,
jenž stal se zlým snem.
Nikdo nemoh věřit snad,
jakou trýzní se mi bude zdát
těch hodin pár,
noc a den.
Noc a den
bez tebe jsem,
poprvé teď cítím prázdnotu
v životě svém.
Z koutů pokoje, kde sním,
ticho mluví hlasem bezbarvým,
já čekám dál,
noc a den.
Noc a den,
kdy se čas zastavil,
kdy se věčnosti rovná
pouhá vteřina těchto chvil.
A kdy teprv poznávám,
jak je člověku,
když musí být stále sám,
každou noc, každý den.
Noc a den,
kdy se čas zastavil,
kdy se věčnosti rovná
pouhá vteřina těchto chvil.
A kdy teprv poznávám,
jak je člověku,
když musí být stále sám,
každou noc, každý den.
|
Jitka Zelenková:
Jitka Zelenková:
Jitka Zelenková:
