Vítám tě mezi nás,
tak už to na světe chodí,
takových jak si ty
stovky se každý den rodí.
Co na tom jestli jsi holka, či kluk
a jaké jméno budeš mít,
až poznáš jak voní pár kytek z luk,
naučíš se teprv žít.
Dali ti do vínku
ze zlatých prstýnků
štěstí.
Tvou první kolíbku
ze stovek polibků
pletli.
Nejhezčí jména pak chtěli ti dát,
co na tom vlastně záleží,
křídou je zkoušeli po domech psát,
ať jejich lásce uvěří.
Dali ti do vínku
svou první vzpomínku
něžnou.
Pár slibů a přání
a první setkání
s tebou.
První noc u mámy a sladký sen,
o čem se ti mohlo zdát,
akáty s kyticí a bílý den,
abys mohla klidně spát.
Á, á, á ...
Modré jsou oči tvé
a zlaté pápěří
vlasů.
Zdobí tvůj první pláč,
zdobí tu člověčí
krásu.
Nejsem tvá sudička,
jsem jako ty
i když trochu větší snad.
Dávám ti do vínka,
co každý ví,
výdrž svou, jak já rád.
Vítám tě mezi nás,
tak už to na světe chodí,
takových jak si ty
stovky se každý den rodí.
Co na tom jestli jsi holka, či kluk
a jaké jméno budeš mít,
až poznáš jak voní pár kytek z luk,
naučíš se teprv žít,
naučíš se teprv žít,
naučíš se teprv žít.
|
Jaroslav Wykrent:
