Duben, první duben,
vítr z dlouhé chvíle mračna rozhání,
je tak rozmarný jak krásná moje paní,
pro kterou jsem teď už týden nešťasten.
Duben, první duben
a já stále nevím, co má za lubem,
mám-li stále čekat na její rty rudé,
než-li naprší a bláto nebude.
Hned se usmívá, hned slzí,
první duben v očích má,
láska prý ji brzy omrzí,
prý má za ušima.
Já však nedám na počasí,
já víc věřím na lásku,
pohladím ji zlehka do vlásků
a dám ji otázku.
Lásko má, račte se rozhodnout,
chcete mně ráda mít,
nebo má za svým snem dál plout.
Duben, první duben
a já stále nevím, co má za lubem,
mám-li stále čekat na její rty rudé,
než-li naprší a bláto nebude.
Lásko má, račte se rozhodnout,
chcete mně ráda mít,
nebo má za svým snem dál plout.
Duben, první duben
a já stále nevím, co má za lubem,
mám-li stále čekat na její rty rudé,
než-li naprší a bláto,
než-li naprší a bláto nebude.
|
Karel Hála:
Karel Hála:
