Za městečkem vedle zámku tábor vojenský stál, tam bubeník velkou láskou ke krásné markýze vzplál. A když dala z okna pro něj znamení, začas velkou láskou byli zmámeni. Když v zámku bubeníček vstoupil na chodníček, markýza bílým šátkem mávala mu vstříc. A trubač k spánku troubil, on se ještě snoubil, v aleji, kde markýze líbal nežnou líc. Trumpety hlas volá, pojď, chlapče, spát, nesmíš ho, markýzo, víc zdržovat. A malý bubeníček vyšel na chodníček, ráno už neměl čas markýze sbohem dát. Trubač troubil časně zrána, slunce vycházelo, kolem zámku do neznáma vojsko tam odcházelo. Dnes markýza krásná smutně usíná, na ten vlahý večer sladce vzpomíná. Když v zámku bubeníček vstoupil na chodníček, markýza bílým šátkem mávala mu vstříc. A trubač k spánku troubil, on se ještě snoubil, v aleji, kde markýze líbal nežnou líc. Trumpety hlas volá, pojď, chlapče, spát, nesmíš ho, markýzo, víc zdržovat. A malý bubeníček vyšel na chodníček, ráno už neměl čas markýze sbohem dát.