Netoliko,
že je tma,
ale nevidím.
Vím, že je tu
všude tma,
já ji nevidím.
Vidím jenom to,
že nevidím nic,
když připustím, že vidím,
měl bych vidět víc.
Svou hlavu, trup,
dvě ruce,
nohy nevidím.
Tak
kam se poděl můj doposud dokonalý zrak?
Na všem leží neproniknutělně modrý mrak,
tmavomodrý mrak.
Sám
nevím ani kudy jíti mám a kam
a to, že na hlavě tmavomodrý klobouk mám,
to je právě klam.
Nemám hlad,
tak co mi naplat,
že mi chutná.
Co naplat,
že ač nemám hlad,
duše smutná.
Pět
neděl, sedm hodin, tři měsíce a šest let
melancholicky jsem pozoroval svět,
tmavomodrý svět.
Tak
kam se poděl můj doposud dokonalý zrak?
Na všem leží neproniknutělně modrý mrak,
tmavomodrý mrak.
Sám
nevím ani kudy jíti mám a kam
a to, že na hlavě tmavomodrý klobouk mám,
to je právě klam.
Nemám hlad,
tak co mi naplat,
že mi chutná.
Co naplat,
že ač nemám hlad,
duše smutná.
Pět
neděl, sedm hodin, tři měsíce a šest let
melancholicky jsem pozoroval svět,
tmavomodrý svět.
|
Jaroslav Wykrent:
Jaroslav Wykrent:
Jaroslav Wykrent:
