Serenáda zpívá se i hvízdá, jenom moře tónů, krásná jízda, rozum odložím a budu bláhový. Serenádou čaruji jak básník, tvoje tváře při mé písni skrásní, jak tě postrádám, ti napovím. Serenáda nikdy není k smíchu, zlomí spolehlivě i tvou pýchu, staré legendy ti o tom vypráví. Serenáda trny jsou i růže, ženskou duši pohladit však může, bere ji klid, tak to má být. Já pro tebe tu píseň pod balkonem zpívám, že chybíš mi, to vůbec nezakrývám a nestydím se za svá slova poetická, tak pojď ke mně a buď romantická. Serenáda je jak horká káva, je to ohňostroj, co jiskry dává, prudká lavina, co není nevinná. Serenádu zpíval už můj děda, jeho slova pro tebe teď hledám, nepochopím, proč trému mám. Jak Romeo tu píseň pod balkonem zpívám a lásku svoji vůbec nezakrývám a nestydím se za svá slova poetická, tak pojď ke mně a buď romantická. Já pro tebe tu píseň pod balkonem zpívám, tak sejdi dolů, nenech mě tu stát, k serenáde možná patří luna, srdce na dlani i prasklá struna, serenáda, serenáda. Jak Romeo tu píseň pod balkonem zpívám, tak pojď ke mně a nenech mě tu stát, k serenáde možná patří luna, srdce na dlani i prasklá struna, serenáda, serenáda.