Je to bytost podivná,
místo vlasů řasy má,
tělo si jí zakrývá.
Večer vyjde z tůně ven,
půjdu za tím přeludem,
zdali je to pouhý sen,
prozradí až svítání.
To prozradí svítání,
bílé svítání.
To prozradí svítání,
bílé svítání.
To prozradí svítání.
Už je konec nesnází,
vidím dívku na hrázi,
všechno mi teď dochází
i to noční koupání.
Jí patří mé vyznání,
vroucné vyznání.
Jí patří mé vyznání,
vroucné vyznání.
Jí patří mé vyznání. |
Abraxas:
