KdGo prošel blátem a lDouží,
přEmiesto však doufá a tHmiouží
bCýt k slunci blíž, křídla spGálit,
dAo mojí chýše je zvDán.
Kdo popsal šrámy svou kůži,
rozeznal plevel od růží,
kdo lásku křehkou chce chránit,
do mojí chýše je zván.
®: SmGí přinést dAávná přání, čCas návratDů a tání,
klGíč od svých vzdAušných zámků, pCár šňůrek Dod opánků,
stGín, který v lAétě chladí, žCár, který mDůrám vadí,
svGé kotě - mlAádě slepé, krCev, která v žDilách tepe dGál.
=1.
=2.
®:
|
