1. Na rame^Emino mi ^Hmihavran use^Cmaj7dá a ^Emišpatné, špatné zprávy přiná^F#ší, už jsem si ^Emizvyknul, no ^Hmico se dělat ^Cmaj7dá, a málem ^Emizapomínám, jak ho strašně nesná^H7ším R: Jak se mi ^Csměje ^Dsmíchem fune^Emibráků a pak mi ^Cříká ^Dhlasem chrapla^Emivým, zase tě ^Cdalší ^Dopustila ^Emibrachu, jsi ^Cproklet, proklet, proklet... vždyť já ^Emivím 2. Přitom mi drze zírá do talíře, až znechuceně jídlo odstrčím, on na zbytky se vrhá jako zvíře, ach, jak si přeju, jen ať mu zaskočí. R: 3. Pak vidím dívku ulicí se vznášet, běžím za ní až při tom klopýtám, havran se mění v ustrašené ptáče a letí, letí, prchá bůhví kam.. R: Z dálky se směje smíchem funebráků a ještě volá hlasem chraplavým, jen ať tě taky neopustí brachu, jsi proklet, proklet, proklet...