Jan Lucemburský Tenkráte psával se rok Třinácet čtyřicet šest k nesmrtelnosti krok ať slepě udeří pěst a ti kdo se nám smáli se tvého meče báli než si tě odnesla smrt můžeš být na sebe hrd Padl jsi v daleké zemi přežil si milován všemi krví se zbarvil tvůj štít na zdraví budeme pít už navždy tobě králi kterýs padl tam v dáli a vrátil jsi se zpět v příbězích starých let. Ref: Vínečko ke zpěvu a pevnou ruku kůň přidá do běhu vojska do úprku zde je ten český král bez něj bitev není všude už bojoval v legendu se mění Ozdoba rytířstva zvadla. Tři pštrosí péra spadla z tvé krásné přilbice. Poslals nám dědice s ním přichází sláva a česká země vstává pod ranhojivou mastí moudrého otce vlasti