Loutka Možná z loutky jednou vyvleču svou nit. Začne plakat, začnu prvně trošku žít. Bolet ji to bude, vidím, že krvácí. Někdy špetku prachu z očí odmíst postačí. O kousek dál se posouvá, o kousek dál stojí. Můj zítřek se blíží, velkej pán, co střechy boří. Můj zítřek se blíží ... Možná až svou loutku jednou opustím, budu chápat vše, co vím a co procítím. Na louce za zdí se všechno promění. O kousek dál se posouvám, o kousek dál vidím. Můj zítřek se blíží, velkej pán, co střechy boří. Můj zítřek se blíží, každej z nás svý zítra má. Zítřek se blíží nám. Možná z loutky jednou vyvleču svou nit. Začnu dýchat, začnu zas svým pánem být. Na louce za zdí se všechno promění. O kousek dál ... Zítřek se blíží, velkej pán, co střechy boří. Můj zítřek se blíží, každej z nás svý zítra má,. Zítřek se blíží nám..