^G4susZa zvuku němé hudby ^F4susticha, v závoji ^Fmaj7protkaném jitřní ^G4susrosou, nad strží Hádeckých ^F4suslomů držím ^Fmaj7město ve svých ^F4susruk^Fmaj7ou.^G4sus Město, co ožilo dnem novým, když mlha zvedá se jak plíce nádechem. Lidi se hrnou do ulic, krev čerstvá proudí do tepen. R: ^AmiU nohou mi leží vzkazy ^Gbláznů, co ^Fdo kamene vložili svůj ^Csen, ^Amimožná se rozpustily v ^Gprázdnu, ^Amivítr je odvál jako ^Gpáru nad lo^Fmaj7mem. Město, co mám v dlaních, chtěl bych pustit a ruce v křídla roztáhnout, aby nad vší tou krásou pozemskou mohl jsem bezstarostně plout. R: U nohou mi leží vzkazy bláznů, co do kamene vložili svůj sen, možná se rozpustily v prázdnu, vítr je odvál jako páru nad lomem.