^{G, Gmaj7, G, Gmaj7} 1] (G)Procházím ulicí ^Gmaj7snů mezi zdmi ^Emicitu a ^Cstřechami lásky, ^Gsrdce jsou základní ^Gmaj7kameny a něhou ^Emidlážděné ^Cšťastné cesty. ^AmiS klidem, však ^Dzoufalou myslí ^Amividím, jak pleníš naši ^Dzem. ^GNechápeš, proč jsme sem ^Gmaj7přišli, prcháš ^Emipřed nelehkým údě^Clem. R: ^AmiOdcházíš ^Ddál, když tenhle ^Gsvět ti nesta^Dčí, ^Fzůstanou po tobě jen ^Cruiny a ^Dspoušť. ^AmiJsi jako vítr, co ^Drozfouká zbytky ^Gnaděje posled^Dní, ^Fpár smutných očí ^Cv dálce…. ^Grak a kozo(D)roh. 2] Procházím ulicí snů mezi cáry citů a zbytků lásky v ní, zbyl jenom základní kámen, ten kámen je mé srdce náhrobní. Začala doba smutků, není obranou pláč, jen stačí se smát. V té době činů a skutků dokud žiju, můžu to vzdát. R: Odcházíš dál, když tenhle svět ti nestačí, zůstanou po tobě jen ruiny a spoušť. Jsi jako vítr, co rozfouká zbytky naděje poslední, pár smutných očí v dálce…. rak a kozoroh. ^GOdcházím ulicí ^Gmaj7snů….