Tady je, jako ptáci, kteří když odletí, vždy se vracejí do hnízda. Tady je, jako hvězda, která osvětluje její milovanou Kolumbii. Ona nenašla lepší budoucnost, zoufalá na pokraji bídy, viděla blížící se tragédii, že zůstane bez střechy a bez noclehu, chvěla se při pohledu do tváře svého syna. A přijala ten obchod, co ji nevyjde levně. I když být drogovou mulou nebyl její sen, věděla, že před zlým osudem se sny mění v tvrdou realitu. Tak čistá v braní jako to, co ona sama má spolknout. A zatímco ji ten muž přesvědčoval, připomínal jí, že čím víc spolyká, tím víc peněz vydělá. Zatímco polykala, modlila se. Zatímco se modlila, prosila toho Boha, který se o ni dnes stará, aby jí odpustil tento hřích. Zatímco polykala, modlila se. Zatímco se modlila, bála se o svého syna, co když to jednoho dne nepochopí. Zatímco polykala, modlila se. Zatímco se modlila, prosila toho Boha, který se o ni dnes stará, aby jí odpustil tento hřích. Zatímco polykala, modlila se. Zatímco se modlila, bála se a chápala, že tohle je cena ulic Barranquilly. Neví, co ji čeká, neví, kdo ji čeká za hranicí a jen doufá, že až ji budou prohledávat, nebude to její tvář, která ji prozradí při první zkoušce. Když seděla a přemýšlela, co nejhoršího se stalo, legendy, které jí vyprávěli, obléhaly její hlavu. A to vše kvůli té bolesti žaludku, tomu potu, co už nepřestává. A zatímco dýchala, aby uklidnila své nervy, ptala se, jestli jed, co zabil její svědomí, dnes uloupí její přítomnost. Ale už je pozdě, už je pozdě, Protože tahle pasažárka se neprobudí. Zatímco polykala, modlila se...