Tvý jméno ze rtů mých,
má dlaň se stále ptá,
mami kde jsi, už jsem zoufalá.
Ve tmě budu chvíli číst,
jenže schází v knize list,
mami zdáš se náhle ospalá.
Vítr šílí,
listí se do něj zamotá,
déšť ho pak střídá.
Mami, musíš už jít,
chce mi tě vzít,
oči uschnou nám
jen velkou námahou.
Chce se mi řvát,
já nechci tě dát,
navždy vzpomínky
v nás dál jen zůstanou.
Ref.:
Odešla spát.
Musela jít.
Po ní mám hlad.
Ale i žízeň.
Vážím si lásky tví, kterou si dávala nám.
A vodu z pouště.
Já vím, že čas je lhář,
položím se na polštář,
mami ty jsi ve snách zamčená.
Sháním klíče a vidím stín,
odemykám zas tvůj splín,
Mami kde jsi,
sháním hlas i tvou tvář.
Mami, musíš už jít,
chce mi tě vzít,
oči uschnou nám
jen velkou námahou.
Chce se mi řvát,
já nechci tě dát,
navždy vzpomínky
v nás dál jen zůstanou.
Ref.:
Díky, za vše, co si dala nám,
ta láska tvá, půjde dál a přetrvá.
Ref.:
|
Lucie Bílá:
Tereza Kerndlová:
Tereza Kerndlová:
Tereza Kerndlová:
