1. DmiŘeči snadný ty jsou jako karty, když má štěstí hráč,
jako úsměv dobře naučenej, vždyť je to vlastně pláč,
Aminad svým prázdnem a nad dobou, který do rukou ses dal,
málo mByslet na svý velký já vždy Aabys řádně dbal.
2. Rozoraný pole citu, vztahy lásky k lidem všem
a nad tím vším tu stojí někdo, kdo má boky silný jen,
né, nedejme se, né, jak by vypadal náš svět,
každou noc se budit a o zítřek se chvět.
®: Vždyť se tu nGajdou lidé, cAo chtějí něco Dmivíc,
co nemají strGach rovně, nAaplno vše Dmiříct.
3. Třeba najdeš v sobě sílu,když chceš na skálu jít sám.
to chce pěknej řetěz lidí, to chce víry plnej chrám,
a každej v ruce aspoň jednoho brontosaura mít,
za pár těžkejch roků bude svět zas hezky žít.
®:
|
Pavel Bobek:
