1. ^EVíš, až budu vstávat ^G#miráno, sny budou ^Azamčený, pomalu ^C#misvítá ^Ana obzo^Hru. ^ENechám zas rozest^G#miláno, a znova ^Apíšu zlomenou ^C#mitužkou ^Az ^HKoh-i-nooru. R: Že ^C#mibyla jsi nesmírně divoká, jak jarní ^Eřeka. ^C#miTen proud mě strhával s sebou, jak vodo^Epád ^C#mia pramen, v němž jsme se topili už nepři^Etéká. ^F#miDávno už nemá spád, ^C#mivoda v něm zůstala stát. ^E 2. Zdáš se mi stále tak živá, ve snech se vracíš a já tě z hlavy vymazat chtěl. Snídám antidepresiva, chvíli se ztrácíš, ale já stejně nezapomněl. R: 3. Kdo ví, komu dáváš svou něhu mlčky bez nadějí, já naši láhev dopíjím sám. Každý půjdem ke svému břehu, teď připíjím lásce, jen škoda, že in memoriam.