Venku je Anovej den, už jsi Ddávno měla Ajít,
jsi celkem beze změn, já jak Dblázen ztrácím Aklid.
Ulicí F#mikráčí chlapík Dchůzí nejisAtou,
v klopě mu F#mivadne noční Ekvět sám s F#mitmou.
Je to ten bílej den, kdy se vrací letní čas,
sladkej hlas do ozvěn, holky nepálí už mráz,
každá si nosí rudou růži bezlistou,
jak hnízdo vosí živý sny dál zvou. D, E, A
Ref1: EZa řekou motýlů F#miráj
se svou dávnou extáDzí,
Ena trávě malej F#miKay,
zimní Dkrálovna Aprávě EodcháDzí. E
A, D, A, E, A
Tak tu připíjím (už jsi dávno měla jít)
na zdraví Mariím, ať je baví dlouho snít.
Cesta se stáčí, někde v dálce voní strom,
šaty ti smáčí teplej děšť s láskou.
Ref2: Za řekou motýlů ráj
se svou dávnou extází,
jen si tu chvíli hraj
s bílou královnou, co právě odchází.
A, D, A, E, A
|
Leonard Bernstein:
Bílá Nemoc:
Bílá Nemoc:
Bílá Nemoc:
