Už dlouho Váš dům skromný mlčí prázdnotou Už dlouho nocí probdělých se halíš samotou. Ty krátké chvíle štěstí vždy smutkem vykoupíš. Do prázdných dlaní ukládáš svou hlavu v nesnázích. Ref 1.: Tak nebreč snad se vrátí. Snad právě hrubost svou teď proklíná. Ty chvíle už se krátí, to jak s jinou prý úsíná.. Tvůj svět je náhle prázdný, svůj polštář objímáš. A spostou něžných dopisů se k ránu přikrývaš. Vždyť každá láska bolí, seš její obětí. Snad k jeho uším bezcitným pláč Tvůj doletí. Ref 2.: Tak nebreč on se vrátí. Ty v jeho dlaních vzlétneš k výšinám. Věz že se taky trápí, když na ty dny vzpomíná. Dál, jen dál ten cíl sváděj, máš náděj. Dál, jen dál být svá. Sólo: Tak nebreč, svět je krásnej a možná by se žití ve dvou bál. Nestojí za to žádnej, vždyť život jde stále dál.