Toulavej plášť, co skrývá snář. Ten starej klaun, to není lhář. Nechte jej dýchat, chvíli spát, ať nám úsměvy zas dává - jeden z mála, kterej umí vážně hrát. Pro dětskej smích, pro očí zář, každej den líčí svoji tvář. Stačí jen díky teď mu dát a manéž jásá nad tou krásou, nejednou už snil, že není proč se bát. R: Večerní úspěch jako král, pro kterej k ránu zůstal sám. Nač je sláva, nač je smích, když se starej klaun tu zmítá v rozpacích? Zas o den víc, tak balí plášť. I kdyby chtěl, nepocítí zášť, vždyť jej všichni rádi maj, jenže právě na tu chvíli, kdy má bílou tvář, kdy ostatním je fajn. R: Večerní úspěch jako král, pro kterej k ránu zůstal sám. Nač je sláva, nač je smích, když se starej klaun tu zmítá v rozpacích?