Žalman Kytky stále ještě voní ^CMám blízko do lesů a ^Dmi7do strání, ^Emido trávy, ^Dmi7kde večer ^G7sestra rosa ^Cbrečí, Na starou boudu slunce ^Dmi7zaklepe a ^Emivypráví, ^Dmi7proč léto ^G7každoročně ^Ckončí. Zavřu svý oči na petlici a nestojím o žádný fráze, hloupý řeči, koukám, děti trhají kytici do sklenice, za které jsi včera pil sám. R: ^CKytky stále ^Amiještě voní, ^Dmi7bílé mraky - stáda ^G7koní ^Cbrodí se modrou oblo^Fmaj7hou, ^Emizavři oči na petlici, ^Dmiholka zapálí ti svíci ^Emia cigaretu fajno^Fvou. ^Cmaj7 Když mozek v mojí hlavě rezaví, tak udělám z okna dveře, utíkám ven, ve chvíli se tahle nemoc zastaví a nastaví mi svoji nohu za týden. Mám blízko do kopců a do nebe, tam nezebe, tam večer sestra rosa brečí, když slunce na mou hlavu zabuší, tak netuší, že nerad býváš v létě sám. R: