Já pr^Amioplul už kd^Eejakou l^Amiouži a sn^Cad každej př^Gístav už zn^Cám, už př^Dmiežil jsem d^Aost krutejch b^Dmiouří a p^Amiár šrámů v^Ee tváři m^Amiám.^{E, Ami} Už zvyk' jsem si pít slanou vodu a jedním vokem pozorovat svět a shánět Luxol na dřevěnou nohu, jó, tohle všechno dá se vydržet. ®: Jenže n^Fedá se vydržet, holka, ta tvá něžná l^Cáska, věř, n^Femůžu celou noc v posteli s n^Gebesy sp^Cát, a v k^Foupeli s pěnou mi má hroší kůže hned pr^Caská a r^Bboste mi břicho, když nedáš mi pocítit hl^Gad^E.^{Ami, E, Ami, E, Ami} Už život mi na vlásku visel a vím o mořský nemoci svý, už jsem na ráhně pískal jak sysel, když blížily se chvíle zlý. Už nějakou vzpouru jsem přežil, zvyk' jsem si na jinej svět a tím, že jen sobě jsem věřil, dalo se všechno vydržet. ®: ®: