Vypadáš ^Cvážně komicky a s tebou ^Emižít mám navždy^C9cky, kde ^Bje ^Bmitvůj ^Fpůvab, něha, vzruch, jsem ^Cdimdnes pro ^C6tebe míň než ^C9vzduch. Ne^A9máš už ^Dmisnahu za pět^Fminík, z tvé lásky ^C9stal se všední ^A7zvyk, ať se mi ^F6nikdo nedi^G7ví, že se mi ^Cvšecko ^Emiproti^Gmiví, že ^A7ve snech, ^Dmiza něž nemo^C7hu, nehraješ ^Chlavní ^Fúlo^Chu. Hlídáš mne jako detektiv, však nebyl ^Emiby to žádný ^C9div, ^Fkdy^Bbych ^Bmiměl ^Fjiné zábavy, když ^Cdimdoma ^C6nic mne neba^C9ví, ne^A7víš snad ^Dmijak mi pije ^Fmikrev tvůj líný ^Cnepořádný ^A7zjev ? Když to tak ^F6s tebou půjde ^G7dál, to jsem si ^Cdal, ^Fmito jsem si ^Cdal! Ten župan dej až do sběru než zaviní mou nevěru, ty zatracené natáčky – to též je slovo do rvačky, tvá vráska mezi obočím a nuda, kam se otočím. Mívalas tisíc nápadů, teď věčně nemáš náladu, a tenhle malicherný tvor měl kdysi smysl pro humor. Mý přátelé ti nejsou dost, dost nóbl pro tvou důstojnost, jsem v jejich očích tajtrlík, co rád si na provázek zvyk. Ty umíš nervy rozehrát, až vzteky nechce se mi spát, když to tak s tebou půjde dál, to jsem si dal, to jsem si dal! Ze srdce kámen by mi spad, kdyby ses chtěla usmívat, vrať mi to vlídné zázemí a ráj tu mám už na Zemi. Pokud jde o tvou linii, až příliš se ti rozvíjí, udělej něco pro krásu, cvič třeba podle rozhlasu, chtěj se mi líbit jako dřív a svést se nechám kdykoliv. Poslouchej, jak mám vážný hlas, buď trošku milá na mne zas. Uměla jsi to víc než dost, když stálas o mou náklonnost. Což v tobě zhasl všechen cit, vždyť jako dřív to může být, to štěstí, než jsem si tě vzal, to bych si přál, to bych si přál