Je to něco jako město bez ulic je to něco jako místo bez hranic v tichých domech místo oken oči dvě Dívají se do mých zkoumavě Je to něco jako výkřik z hlubiny je to něco jako noční vidiny jako stín jenž objeví se odnikud chvíli je to skutečnost a chvíli blud občas mám takovej divnej pocit občas mám takovej divnej pocit je to něco jako prázdné pokoje je to něco jako to co něco je v zrcadle pak náhle spatříš jinou tvář uvnitř hlavy vřavy kolem svatozář je to něco jako křehká nahota je to něco jako moje samota jako rudé květy na mé posteli které při doteku náhle zbělely. Občas mám takovej divnej pocit Občas mám takovej divnej pocit Je to něco jako spící krajina je to něco jako věčná vteřína je to prapodivné místo někde tam kde to mám ten pocit velmi dobře znám je to něco jako jiskry pavučin je to něco jako slibující klín jako rozevřená náruč života znovu vyplněná věčná prázdnota Občas mám takovej divnej pocit občas mám takovej divnej pocit je to něco jako to co něco je...