Tváří k Emislunci šel a starou Hmivestu Emiměl,
zelenou jehličím a deku s HmiprovázkeEmim.
Král všech Amituláků, co starý džíny máj,
a boty toulavý, co prošly světa kraj,
šel a vyEmipadal jako by poHmispíEmichal,
vzhůru k údolí, kde kazdej Hmikoutek Emiznal,
dnešní Cvečer mu kluci budou hrátH7songy na návratEmi.
Tváří k slunci šel a náhle zůstal stát,
proč ten divnej sen se mu musí zdát,
kde je údolí s vůni mazlivou,
proč tvy ahoj se vrátí jen ozvěnou.
Od zdi drahejch chat a lesklejch auťáku,
co ti šeptají táhni, vandráků.
My té nechcem znát a ty nám neříkej, že nechceš krást.
Zády k slunci šel a starou vestu měl,
zelenou jehličím a deku s provázkem,
ramena sehnutý jak nes by celej svět,
na nich pravdu, horkou jak uschlej květ,
věděl, že musí jít, a že se musí smát,
navzdor všem čumilům a autům na cestách,
snad to dokáže, vždyť z dálky nepoznáš stopy po slzách.
|
