1. Zní tu už dávno jeho líbeznej řev. Nosívá ráhno jen z těch nejtěžších dřev. Nevěrný vírám věří v minulý čas. A já jenom zírám, jak moc ho je v nás. 2. Pravdě se brání dokud nedá mu mat. Nebývá k mání, když se sluší i lhát. Pod maskou smích a pod smíchem strach, z démonů svých a z rozbitých vah Ref.: Blízko je k chrámu, než napadne sníh. V dálce vidím dámu, smutnou, beze svých. Znám boží hrátky, i ty je znáš Tak nakouknem zpátky přes vitráž Ten čas je, příteli, náš. 3. V zajetí stínů nikdy nedospělých. Od bolestínů někdy pomůže líh. Don Quijote lásky a Sancho svých dam… Čas na otázky, právě vypršel nám. Ref.: Blízko je k chrámu, než napadne sníh. V dálce vidím dámu, smutnou, beze svých. Znám boží hrátky, i ty je znáš. Tak nakouknem zpátky přes vitráž Ten čas je, příteli...... ...náš – a nikdy nezmizí A když, tak naší vinou. Lepší tápat bez vizí, než s těma, co hned zhynou. Lepší někdy pokleknout a přiblížit se zemi a snáz se jednou neleknout, co že to je mi. Ref.: Blízko je k chrámu, než napadne sníh. V dálce vidím dámu, smutnou, beze svých. Znám boží hrátky, i ty je znáš Tak nakouknem zpátky přes vitráž Ten čas je, příteli, náš. Ten čas je, příteli, náš. Ten čas.........