1. Noc už zvolna doznívá, už se blíží slunce východ, sedíš sama v koutě schoulená, v moři lidí nezbyl nikdo, není, kdo by vlasy pohladil, není, kdo by mohl slzy otřít, nevíš, kdo by v nouzi poradil, o co dá se v světě opřít. 2. Životem i lidmi zklamaná, v tichu sedíš, potmě kouříš, únavou i dýmem znavené, uplakané oči mhouříš, v duši jedno velké prázdno máš, jedna chvíle - a vše se změní, myslíš na to, že snad život vzdáš, usnout takhle v řece zapomnění... 3. Zkus mě, prosím, chvíli vážně brát, řeknu ti, co ještě nevíš, o tom, že tě někdo má moc rád, miluje tě - je to Ježíš, chce ti všechnu svoji lásku dát, vyléčí i rány staré, zase budou jednou spát, krásné oči - uplakané...