EmiZjitřená země a Dkalicha stín, Emivřava v poli Dbitevním,
Gv květnovém nedělním DodpoledniHmi, nad Emitisícem Hmimužů stál Emistín.
GTenkrát bylo mu Djen čtrnáct let, když doEmiboje k Lipanům Djel,
kde Emizuřila smrt a na Dpláních Hmikrev a Emiběsnící Hmidav píseň Emipěl.
Ten útrpný obraz měl v mysli dál, před zbraněmi vybral si smír.
Z českých kořenů vstal český král, jiskřivé oči a knír.
Okouzlen půvabnou Johankou, o ruku ji požádal,
pro vůli, sílu jí ctil-miloval, po boku s ní panoval.
Ref: //:CPoslyšte všichni Džení se král, Emijediný z českých Dkrálů.
GJiřík z Poděbrad si DJohanku vzal zEmiměstečka HmiRožmitáluEmi ://
Panovník to byl rozhodný, však neváhal pozdvihnout meč,
přál blaho všem, lásku a klid, než v bitvě záhubnou zteč.
S Johankou syny vychoval, měl je nadevše rád,
ohýbat záda on neuměl, tak do spárů mocností pad.
Nástrahy, zrada, pomluvy, zášť, těžké je ochránit zem,
za kacíře označen, jak mistr Jan, nelze se zavděčit všem.
Bez boje korunu odevzdal, v Čechách vládne polský král.
Odpusť mi, Johanko, i ty synu můj, že jsem ten marný boj hrál.
Ref: //:Poslyšte všichni žení se král, jediný z českých králů.
Jiřík z Poděbrad si Johanku vzal z městečka Rožmitálu.
Tak poslyšte všichni, to býval král, jediný z českých králů,
král dvojího lidu, národy spjal, bez válek, pláče, žalu://
|
Ginevra:
Asonance:
Country:
Benedikta:
