Ne, že by na předchozí desce bylo něco špatně. A nejde jenom o zrání autorky, o odbourávání naivit některých holčičích kupletů, které vlastně na prvotině působily mile. Posun spočívá především ve větší kompoziční a aranžérské pestrosti a promyšlenosti. Jako příklad poslouží členitá, těkavá melodická linka zpěvu v písni Vítr, podložená mihotavým elektrickým pianem a záměrně částečně nepravidelným elektronickým beatem. Nebo minimalistická repetice ve skladbě Máky. Pořád jde o repertoár, který může Bára Zmeková hrát na koncertech sama s klavírem, respektive se syntezátorem. Zároveň však staví svoje v podstatě folkové písničky na rafinovaných základech, poučených jazzem, soudobou hudbou a třeba i elektronickým ambientem.
  |
Autorka také neváhala, pokud jí to přišlo účelné, trpělivě „nahánět“ přesně vybrané muzikanty, byť i kvůli jediné skladbě. A klidně napříč planetou, když si vysnila do sugestivní surreálné písně Kostra part violoncella, který odehrála v Austrálii působící Francesca Mountfortová. Zvuk epizodně zpestřili nejen baskytarista Fredrik Janáček z -123 min nebo trombonista Ondřej Galuška z Eggnoise. Na větším počtu snímků se podíleli akordeonista Michal Mihok (známý ze skupin Voila! či První hoře), kontrabasista Rastislav Uhrík nebo trumpetista Oskar Török (oba mj. z kapely Vertigo).
Měsíc, ptáci a písně
AUDIO + VIDEO: Písničkářka Bára Zmeková vydává nové album. Poslechněte si ho celé |
Nejdůležitější ovšem zůstává samotná atmosféra písní. Pocit někde mezi zasněností, nebanálními dívčími zpověďmi, melancholií a jistou sympatickou potrhlostí i poťouchlostí. O náladě alba dobře vypovídá už název Lunaves, kombinace latinských slov luna a aves (ptáci): „To slovo ke mně přišlo těsně před usnutím, probudila jsem se z polospánku, zadala ho do internetového vyhledávače a první, co se objevilo, byl snímek ptáků letících na pozadí úplňku. Šlo o stránky organizace, která se věnuje sledování nokturnální migrace ptactva. Přišlo mi to zajímavé, protože ptáci představují pojítko řady textů na albu,“ uvedla písničkářka v rozhovoru s Martinem Kyšperským pro Rádio Proglas.
RECENZE: Anthem Madeleine Peyrouxové. Lahodná hudba o bezpráví a samotě |
Snovost textů přitom většinou rámuje témata obecná a každému srozumitelná. „Když se bojíš, jdi do lesa / to ve tmě číhá jenom další kousek tebe… a nemusíš u toho nocí běhat s vlky,“ vyzpívává Bára Zmeková známou pravdu v songu Do lesa. Dokonale výstižná je i píseň Soused o postavení se pocitům vlastní domnělé nedostatečnosti. Jindy však autorka vsadí na čirou poetiku, třeba při popisu – nejspíš – stísněného mlčení: „Když byla svatojánská noc, ryby plakaly v koutě… ubohý Měsíc raději bezradně na věž nabodnul se.“ Zaujme také obal CD, využívající věru lunatické fotomontáže, ručně poskládaný a držící pohromadě díky čtyřem malým magnetům. Potěší, když i v době přednostního šíření hudby virtuálními prostředky záleží autorce na tom, aby poslala do světa hmatatelný a hlavně originální artefakt.
Přestože v biografii na webových stránkách označuje Bára Zmeková svoje písně s nadsázkou jako „pochroumaný šanson“, deska Lunaves zní soudržně a zdravě
Bára Zmeková – Lunaves Tranzistor 2019, 55 min. |
