Kliknutím zvětšíteO mediálních bouřích, které se kolem ní a jejího manžela v posledních letech prohnaly, už mluví s nadhledem, zato ji pořádně rozčílilo kácení stromů v Řitce, kde bydlí. Má vlastně docela obyčejné každodenní radosti i starosti.
Pražskou muzikálovou scénu před nedávnem oživilo představení Kvítek mandragory složené z vašich hitů. Kdo s tímto nápadem přišel?
Je to už přes rok, když s tímhle návrhem za mnou přišli producent Oldřich Lichtenberg a režisér Radek Balaš.
Souhlasila jste hned?
Tehdy ještě nebylo s čím souhlasit, protože to byl jen nápad. Nebránila jsem se tomu, ale chtěla jsem vidět scénář, abych si to uměla lépe představit. Když jsem si ho pak přečetla, byla jsem mile překvapena, protože příběh se mi moc líbil. V první řadě proto, že nebyl o mně, protože to by mohla být pěkná nuda (smích), a v druhé řadě proto, že to bylo výborně napsané. Je to krimikomedie s poutavým vývojem a velkou řádkou komických i milostných momentů. Jednoduše mě to bavilo, tak jsem si řekla – proč ne.
Mluvila jste tvůrcům hodně do práce?
Konzultovala jsem s nimi hlavně hudební náplň, která se týká výhradně mých písniček. Něco málo jsem změnila. V rámci taneční choreografie jsem doplnila i step, protože ten ke mně patří. Byla jsem ráda, že Olda Lichtenberg angažoval mistra světa ve stepu Tomáše Slavíčka, s nímž se dobře znám, jelikož se mnou často vystupuje na koncertech i se svojí skupinou.
Žádné napětí mezi vámi a tvůrci muzikálu nenastalo?
Kdepak, ale vzniklo asi osm scénářů, než jsme se shodli na finální verzi, s níž jsme byli všichni spokojení. Problémy byly jen s autorskými právy některých písní.
Slyšela jsem, že se to týkalo například písničky skupiny ABBA, kterou jste nazpívala pod názvem A ty se ptáš, co já…
Přesně tak. Vůbec nás nenapadlo, že by to mohl být problém, protože písničku mám na deskách, zpívám ji už léta a nikdy žádné potíže s právy nebyly. Jak se ale ukázalo, při uvedení do muzikálu se musí o práva znovu žádat. Hledali jsme tedy náhradu a nakonec jsme místo ní zařadili Dvě malá křídla, která ji plnohodnotně zastoupila.
Proč v představení sama nehrajete?
Hlavním důvodem je čas. Na Broadwayi hraju už v muzikálu Muž se železnou maskou a i to je časově náročné. Navíc mám před sebou hodně koncertů, turné Dlouhá noc live… Muž by mě doma už téměř neviděl.
Jaké to je, slyšet své písničky v podání někoho jiného?
Na to jsem dávno zvyklá. Kolegyně je mnohokrát nazpívaly - třeba Lásko má, já stůňu nebo Pátá. S tím si hlavu nelámu. Vím, že v představení jsou skvělé zpěvačky, že se o osud svých písniček bát nemusím. Naopak se publiku zase připomenou.
K představení vyšlo nejen CD, ale i vinylová deska. Vznikla by i bez muzikálu?
Určitě ne. Já už totiž několik retrospektivních desek mám. Ta poslední se jmenuje Best Of The Best a je už dokonce platinová. Deska Kvítek mandragory tedy vyšla z důvodu uvedení muzikálu a jsou na ní všechny písně, které v něm můžete slyšet.
Letos jste v Německu obdržela prestižní Smago! Award za celoživotní přínos německé pop music. Stále tam máte tolik fanoušků jako dřív?
Mám a dostávám od nich spoustu dopisů s žádostí o autogramy. Ráda jim vždy vyhovím. Loni, když jsem byla hostem ve velké německé talkshow Riverboat, jsem jich dostávala velké množství. V dnešní době e-mailů a esemesek je to až neuvěřitelné. Stejná vlna přišla i po Smago! Award. Moc mě tohle ocenění potěšilo, byl to krásný slavnostní večer.
Mimochodem, kde všechna svá ocenění máte?
Vyčlenila jsem na ně speciální místnost u nás doma. Původně to byl vinný sklípek, ale nakonec se lépe hodil pro tyto účely. Nyní slouží jako síň slávy.
Je tam ještě místo?
(smích) Spíš je už přeplněno.
Zpívala jste snad všude na světě. Kde to bylo nejzajímavější?
V každé zemi to bylo něčím zajímavé. I publikum je všude jiné. Například Japonci reagovali tak, jako kdyby byli na koncertu klasické hudby, kde je zvykem tleskat až na konci, což mě vyděsilo. V duchu jsem si během vystoupení říkala, že to bude ostuda a fiasko… Zaplať pánbůh, opak byl pravdou. Nakonec mě ocenili dlouhotrvajícím potleskem vestoje. Následoval špalír publika, který mě doprovázel až k autobusu, podávali mi ruce, klaněli se a děkovali. Brazilci jsou pravý opak, ztělesněný temperament. V Polsku a na Slovensku se chovají podobně, nadšeně juchají a tancují. Německé publikum je zase spíš klidnější, ale dovede ocenit, když se jim něco opravdu líbí. V bývalém Sovětském svazu, kde jsem také často koncertovala, se chovali vždycky spontánně a srdečně. Zpívalo se mi dobře asi všude, i když třeba v Helsinkách bylo tehdy minus dvacet stupňů, v São Paulu nás zase provázelo nesnesitelné vedro. Absolvovala jsem mnoho koncertů na různých světových pódiích. Nejcennějším pro mě byla dvě vystoupení spolu s Karlem Gottem v Carnegie Hall v New Yorku.
A české publikum?
Češi jsou vděčné publikum, umějí to rozjet, ale i poslouchat. Teď v květnu například zamířím do Klatov nebo do Chrudimi, kam se zvlášť těším, protože to je blízko mých milovaných Slatiňan, kde jsem vyrůstala a bydlela do svých osmnácti let. Mám na toto období ty nejkrásnější vzpomínky.
Jezdíte tam často?
V posledních letech zřídkakdy, jelikož moji rodiče už bohužel nežijí. Mám tam ale ještě spoustu přátel ze školních let, které vždy ráda vidím.
Zajdete se podívat na váš dům?
Samozřejmě se na něj vždy chodím dívat a vzpomínky se mi vracejí, ale mám radost, že se nám podařilo dům prodat příjemným a milým lidem, se kterými jsem se měla možnost osobně setkat. Při jedné mé návštěvě Slatiňan mě pozvali dovnitř a provedli celým domem. To víte, že mi slza ukápla… Po prohlídce jsem ocenila, jak dům velmi citlivě zrekonstruovali, aniž by nějak výrazně změnili jeho kolorit. Vyměnili okna, udělali novou střechu, zobytnili půdu, dali novou fasádu, prostě je teď nádherný. Určitě i zahrada jim dala mnoho práce, ale je krásná. A tak si říkám, že rodiče by určitě měli radost, kdyby to viděli.
V červnu budete mít narozeniny, jak je oslavíte?
Tentokrát to bude koncert v karlínském divadle. Vystoupím se svojí skupinou Charlie band a mými hosty budou 4 Tenoři a Tap Academy Prague, vynikající taneční a stepařská skupina v čele s Tomášem Slavíčkem.
Zastepujete si s nimi?
Určitě – k písničce Tentokrát se budu smát já.
Jak to děláte, že jste pořád v tak skvělé kondici?
Ráda hraju tenis, plavu, cvičím, miluji i lyžování. Často chodím s pejskem na procházky, přes den si nesednu, jsem stále v pohybu. Myslím, že jsem v dobré kondici, tedy pokud na mě zrovna nespadnou dveře od skříně jako nedávno. To byla pěkná pohroma. Dveře mi tři prsty u nohy zlomily a dva pohmoždily. Protože zanedlouho jsem měla v Německu přebírat cenu Smago! Award 2019, musela jsem si na slavnostní večer pořídit nízké boty, abych mohla vůbec vystoupit. A aby toho nebylo málo, zanedlouho jsem se hluboko řízla do prstu pravé ruky. Jinak jsem ale docela šikovná. (smích)
Váš manžel teď oslavil šedesátiny a společně máte šestnácté výročí svatby. Čím pro vás je?
Když jsme se brali, nikdo nevěřil, že by nám to mohlo dlouho vydržet, předpovídali nám rok, maximálně dva. A jsme spolu šestnáct let…
S manželem nejen žijete, ale i pracujete. Není to někdy trochu „ponorka“?
Vůbec ne. Přestože jsme spolu skoro pořád, tak k žádným ponorkovým situacím nedochází. Dokážeme si totiž vyjít vstříc. Martin je osobnost, solitér, a já také. Ale máme hodně věcí společných. Oba rádi sportujeme, hrajeme tenis, který jsem ho naučila, cestujeme, milujeme zvířata a jsme jednoduše šťastní, když můžeme být spolu.
Jak vás poznamenaly mediální bouře, které se kolem vás přehnaly kvůli různým sporům?
Soudy rozhodně nejsou naše hobby, ale tam, kde není možná rozumná lidská domluva, není jiná možnost. My jsme se pouze bránili proti naprostým lžím a pomluvám, které se na nás sesypaly, a nakonec nás i profesně ohrožovaly. Jsem velmi šťastná, že jsme toto těžké období ve zdraví přežili a že se celá situace nakonec vyjasnila a zklidnila. Díky úspěšnosti našeho několikaletého úsilí se prokázalo, že jsme se nebránili zbytečně a média se k nám nyní konečně chovají slušně a korektně. Je to hlavně zásluhou mého muže. Já sama bych se tímto způsobem bránit neuměla. I když teď jsem se trochu do boje pustila. U nás v Řitce totiž obec naprosto necitlivě nechala pokácet vzrostlé a zdravé stromy a keře. Nejbrutálnější zásah byl v ulici, kde bydlíme, dodnes mi z toho krvácí srdce. Celou ji vykáceli, včetně mých tří tújí a nádherně kvetoucího zlatého deště, které jsem nechala zasadit před třiceti lety. Místo toho proti vůli většiny z nás vysadili nevhodné stromy.
Máte nabitý program. Kdy chcete odpočívat?
V červnu vyrazíme s naším obřím karavanem a přáteli do Chorvatska a v létě si určitě uděláme čas na hausbót, kde jsme všichni včetně našeho pejska Elzy vždy rádi. Další odpočinek mě čeká začátkem září – jako každý rok odletím s přáteli na týdenní pobyt na Kanárských ostrovech.
Zdá se, že jste šťastná…
Jsem šťastná, i když teď právě mě trápí problémy mojí sestry Zdeny, která řeší zdravotní potíže svého manžela. Snažím se jí pomáhat, jak to jde, a ulevit jí. Jsme si hodně blízké a já jsem ráda, že při sobě stojíme i ve složitých životních situacích. Jinak ale jsem spokojená, myslím, že to můžu s klidným svědomím říct.
JANA MARXTOVÁ
11
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
