Billie Eilish byla tím ‚padouchem‘ ze své písně. Pražské publikum pro sebe ale ukradla zaslouženě

Oprávněné obavy z toho, jak malá Eilish, která ve svých písních často spíše šeptá, než zpívá, utáhne velký stadion, se ukázaly jako liché. Diváci od první chvíle přistoupili na zpěvaččinu hru. Tribuny na sezení byly svědkem toho, jak se diváci postavili a velká část vydržela stát po celou dobu koncertu. Vyvážené ozvučení, v němž vynikal jinak nepříliš hlasitý zpěv Billie, v tomto ohledu také vykonalo velký kus práce. 

Netradičně sestavený program koncertu (setlist) kulhal ve druhé půlce večera, která byla sestavená převážně z pomalejších kousků. Tato rozvážnější poloha sice zpěvačce sluší více, neboť lépe sedí do jejího hlasového rejstříku, ale tempo nezadržitelně upadalo. Na reakcích diváků to bylo znát - tribuna, která se v první polovině show téměř nepřetržitě (chvílemi i povážlivě) třásla, v druhé půlce večera stála nehnutě.

Billie Eilish si po celou dobu vystačila jen s dvojčlenným doprovodem. Bubeník Andrew Marshall zůstával „zastrčen“ vzadu, zatímco zpěvaččin bratr a multiinstrumentalista Finneas O´Connell si užil své chvíle slávy - tu na klávesy, tu zase na kytaru či baskytaru. 

Největší úspěch měl hit Bad Guy, kterým večer začínal, a navíc ve formě přídavku i končil. Děsivá píseň COPYCAT připomínala i díky pekelné vizualizaci děsivou noční můru. Působivá byla balada I Love You, při níž se Billie „vznesla“ spolu se svým bratrem na létající posteli (to se nedá popsat, to se musí vidět) a celou píseň oba zahráli jako duet. 

Stejnou pozornost jako samotný výkon na pódiu si ale zasloužilo i davové šílenství všech puberťáků i puberťaček. Kdo neměl v ruce mobil, nedělal si „selfíčka“ a nepsal na sociální sítě, že je právě na koncertě Billie Eilish, ten si jistě před kamarády vystřihl ostudu. Do jisté míry poněkud smutné, ale podobné ovzduší se dá vcelku jistě na koncertě teenagerské rebelky čekat. Nutno podotknout, že Billie i této situace využila - stačila jedna pobídka a na pomalé písně všichni mladiství (i s rodiči) svítili baterkami ve svých mobilních telefonech. V prostorách O2 areny bylo chvílemi světlo jak za bílého dne.

Billie Eilish svou mladistvou rebélií baví. Je to z velké části i kvůli jejímu věku, díky kterému je takzvané generaci Z velmi blízko. Děti ji berou jako idol, což rozhodně není špatně, protože Billie má opravdový hudební talent.  Na rozdíl od mnohých jiných mileniálských idolů.

Jak na pražském koncertě v emotivním výstupu (při němž se dokonce rozplakala!) říkala sama Billie: „Existuje jen tenhle moment. Užijme si ho. Ten moment už třeba za hodinu existovat nebude.“ Měla pravdu. Doufejme ale, že tím nevědomky nepopsala vlastní kariéru. Bude potřeba se zbavit výše zmíněné nálepky teenagerské rebelky. Což půjde velmi ztuha. 

Úvahy o budoucnosti stranou, pražská koncertní zastávka přinesla hlavně zábavu a čistou, nezkalenou radost od diváků a hlavní hvězdy. „Pomáháte mi plnit si můj sen,“ říkala dojatá Billie Eilish v jednom z monologů. Můžeme jí to věřit.