To, že koronavirová pandemie postaví kulturní sféru na hlavu, je už teď jasné. Stejně jako to, že se rok 2020 zapíše do historie hodně tmavým písmem. Jsou zavřená kulturní zařízení od koncertních sálů a klubů přes divadla až po galerie, jeden za druhým padají letní filmové i hudební festivaly. Pořadatelé vyčíslují svoje ztráty v milionech a mnozí se obávají, zda se jim podaří znovu chytit dech.
Aktivity umělců, kteří momentálně sedí doma v karanténě, tam nahrávají celá nová alba, jako například nedávno američtí The Mountain Goats, videa, která věší na internet, případně pracují na nové tvorbě, sice asi hudební scénu úplně nespasí, ale mají jeden obrovský význam: nenechají propadnout panice ani tvůrce, ani jejich fanoušky. Zvláště takové, pro které hudba znamená mnohem víc než kulisu k nákupu v supermarketu.
V domácích podmínkách vznikají i tradiční velké akce. Například minulý týden jsme mohli sledovat charitativní „festival“ Farm Aid, který už léta na podporu amerických farmářů pořádají Neil Young a Willie Nelson. Tentokrát si přizvali další zpěváky Davea Matthewse a Johna Mellencampa. Anebo – v našich souřadnicích – pravidelný Festival Osamělých písničkářů, probíhající už bezmála dvě desítky let v gesci Jana Buriana. Proběhl o minulém víkendu na Facebooku a své hudební příspěvky pro něj doma natočily tři desítky hudebníků.
Dvě první dámy
Akce, kterou na internetu a zčásti také v globálním televizním vysílání sledovaly miliony diváků v noci ze soboty na neděli, byla vlastně něco podobného. Jen s tím rozdílem, že tu byly k vidění příspěvky (někdy i docela kuriózní) hudebních multimilionářů, držitelů spousty cen Grammy, hudebníků, z nichž někteří skutečně změnili v minulých dekádách směr vývoje populární hudby.
Ti všichni cítili potřebu se k akci, kterou vymyslela a pořádala zpěvačka Lady Gaga společně s organizací Global Citizen, připojit. Natruc Donaldu Trumpovi, který vyhrožuje Světové zdravotnické organizaci (WHO) uzavřením finančních kohoutů – výtěžek z projektu One World: Together at Home jde totiž právě na její konto. Přestože podle prohlášení Lady Gaga je finanční smysl večera až druhotný, primárně šlo o vyjádření solidarity a jednoty, díků všem, kteří nasazují životy za záchranu ostatních, a v neposlední řadě o snahu pobavit diváky v době, kdy jsou nuceni se zdržovat ve svých domovech.
V tomto smyslu ostatně hovořili i mnozí z mluvčích, jejichž vystoupeními byly hudební příspěvky proloženy. Byly mezi nimi skutečně celebrity první velikosti, například bývalé americké první dámy Laura Bushová a Michelle Obamová, londýnský starosta Sadiq Khan, podnikatel Bill Gates, televizní moderátorka Oprah Winfreyová, herečky Sarah Jessica Parkerová a Marion Cotillardová, herci Matt Damon, Pierce Brosnan a Samuel L. Jackson, zpěvačky Beyoncé či Alicia Keys, raper LL Cool J, fotbalista David Beckham nebo modelka Heidi Klumová.
Králové bizarnosti
Těžiště osmihodinového programu, jehož prvních šest hodin bylo možno sledovat na internetu a vyvrcholení, závěrečný dvouhodinový „koncert“, vysílaly desítky televizních stanic bez nadsázky do celého světa, bylo samozřejmě v hudbě. První část obstaraly, řekněme, „menší hvězdy“, i když ani zde nebyla nouze o velmi známé tváře jako jsou zpěvačky Annie Lennoxová a Sheryl Crowová nebo skupina The Killers.
Druhou, kratší část ovládl hvězdný lesk. Situaci měli nejvíce usnadněnu hudebníci, kteří jsou od podstaty písničkáři, jako je Elton John, Taylor Swiftová nebo zjevně i iniciátorka projektu Lady Gaga. Píseň si ale dobře vybral třeba i Eddie Vedder – jeho River Cross z aktuálního alba Pearl Jam Gigaton má už v originále dominantní zvuk harmonia – a na to se také sám fronman doprovodil. Kuriózní verzi slavné písně představil Paul McCartney – z původně vyloženě rock´n´rollové Lady Madonny udělal za doprovodu elektrického piana málem baladu. Netřeba dodávat, že i tak fungovala skvěle.
V soutěži o nejbizarnější vystoupení by jistě zvítězili Rolling Stones, základní kvarteto nahrávalo ze svých domovů každý svůj part v písni You Can’t Always Get What You Want zvlášť. Na podobném principu, ovšem jako složenina zejména vokálních partů, byla postavena také finálová píseň The Prayer; původně se jedná o duet Céline Dionové a Andrey Bocelliho, zde se k nim přidali ještě Lady Gaga, John Legend a čínský klavírista Lang Lang.
O minulém víkendu se v popovém světě odehrála další z velkých akcí, ke kterým v různých časových odstupech dochází. Vykazují shodné rysy: koncentraci velkých hvězd, na jakou by žádný „normální“ festival vůbec nemohl ani pomyslet, často kuriózní sestavy hudebníků, repertoár, na který nejsme zvyklí. Z mnohých takových akcí, jako v minulosti byl třeba koncert pro Nelsona Mandelu nebo Live Aid se staly skutečné legendy dějin pop music. Možná se k nim přiřadí i One World: Together At Home.
Všechny ty akce mají ale ještě jedno společné: reagují vždy na nějaké neudržitelné negativní jevy ve společnosti resp. na naší planetě. Z tohoto úhlu pohledu by bylo lépe, kdyby se už žádný takový koncert nemusel nikdy uskutečnit.
