ROZHOVOR | Visací zámek: Vyhlídky na budoucnost za bolševika? Nudná práce, emigrace nebo se uchlastat

Bezmála čtyřicet let táhnout káru jménem punk, navíc v neměnné sestavě. Pod názvem Punk ani koronáč nezastaví přichystali na večer 16. května speciální livestreamový koncert, na němž vystoupí i kolegové E!E. Vstupenky lze zakoupit zde. Na otázky iREPORTu odpovídal zpěvák a textař Jan "Hony" Haubert a baskytarista Vladimír "Savec" Šťástka.

V jaké fázi nahrávání aktuálního alba Anarchie a totál chaos jste si užili nejvíc srandy?
Haubert: Já se na nahrávání vždycky těším, ale pobyt ve studiu mě brzo začne štvát. Každý muzikant slyší píseň trochu jinak a dlouhé opravování detailů mě nebaví. Takže nejvíc srandy jsem si užil po nahrávání v kutnohorských hospodách.

RECENZE: Visací zámek vydal vydařený manifest vládnoucí punkové legendy

Jaký příběh stojí za coververzí Anarchy in the UK? Měli jste málo písniček na album? Je to pocta legendě?
Haubert: Je to jednodušší - povedl se mi slušný text a hudebně nám píseň hned sedla, prakticky jsme ji nemuseli vůbec zkoušet. A když jde něco hladce a rychle, beru to jako dobré znamení.

Jan Haubert v nedávném rozhovoru řekl, že jste chtěli český a provokativní název kapely. V čem bylo jméno Visací zámek na začátku 80. let provokativní?
Šťástka: Nejen v dobách svobody se visacími zámky něco zamyká...
Haubert: Kapely tehdy používaly taková rádoby internacionální slova, důležité bylo, aby si pod nimi lidé nedokázali nic představit a bolševici v nich neviděli dvojsmysly. Rockové kapely nesly jména jako Olympic, Framus, Progres, Collegium Musicum. Později přišly skupiny jako Jasná páka, Garáž, Odvážní bobříci nebo náš Visací zámek, které představovaly obrovský zlom. Už podle názvu bylo lidem jasné, že jde o kapely takzvané nové vlny.

PUNK BYL V BOLŠEVICKÉM TISKU SYNONYMEM SLOVA PREVÍT

Jistá nechuť k anglickým slovům je znát také z termínu kovový neumětel, jimž jste označovali metal punk. Používali jste nějaké další takové překlady?
Šťástka: Ano, to je pravda, nicméně to bylo úplně jinak. V bolševickém stranickém tisku se punk stal synonymem slova prevít, což se nám nijak nelíbilo. Ten lepší a vtipnější překlad jsme bohužel nevymysleli my, tuším, že ho poprvé použil hudební kritik Jiří Černý. My jsme ho pak s radostí začali používat a prosazovat. S nechutí k angličtině to nemělo co dělat. Ale ruština, ta nás s*ala, to jo.
Haubert: Nás na angličtině neštvalo nic. Ale žijeme v Čechách, tak jsme chtěli, aby nám bylo rozumět.

Visací zámek interview: Kytarový riff z Traktoru je opravdu nejlepší

Kapelu jste brali jako vtip a první koncert na strahovské Sedmičce měl být také posledním. Jak jste si vlastně tehdy malovali budoucnost?
Šťástka: Jaké tehdy měli mladí a vysokoškolsky vzdělaní nestraníci vyhlídky? Stavební "projekťák", nebo výpočetní středisko nějakého státního podniku s mizivým postupem jako odměnou za odvedenou práci na poli kultury. Zažil jsem obojí a do toho jsem občas neumětelsky rámusil. Druhou možností byla emigrace, třetí uchlastat se. Takže no future.

Bylo těžké kapelu postavit? Najít ty správné hráče na kytaru, basu, bicí a zpěv.
Šťástka: To za nás vyřešil osud. S Honym a Michalem jsme se potkali na vejšce v kruhu, Jirka k nám propadl a Ivan byl poměrně jednoduše vystopován na strahovských kolejích, kde šíleně kvílel do nocí. 

Kdy jste domovské prostředí Sedmičky opustili a proč?
Šťástka: Když jsme dostudovali. Škola nás už dál nemohla zřizovat, tak jsme se se slzou v oku museli rozloučit. Přišli jsme tak o výbornou zkušebnu i skvělého zřizovatele. Za bolševika musela mít každá kapela nad sebou organizaci, která ji zřizovala, čímž se uvolila žehlit průsery.

Jak si vysvětlujete, že se punkové kapely zastávala fakulta ČVUT, když vám teklo do bot? StB vám chtěla zakázat činnost, což se jí několikrát také povedlo.
Šťástka: Ano, to je pravda. Řekl bych, že je to tím, že jsme tam všichni studovali a náš tehdejší věhlas byl takový, že to škola prostě nemohla nechat jen tak. Tehdejší šéfové svazáků byli normální lidi a byli nám nakloněni. Dokonce jsme měli jako kapela u vchodu do budovy svoji vlastní nástěnku. Byli jsme taková kulturní výkladní skříň stavební fakulty.

Hudba Visacího zámku je žánrově stálá, jdete na jistotu. Jak se snažíte vyvarovat rutině? Nebo vám rutina ve studiu naopak vyhovuje?
Šťástka: Ideální je, když personál studia vládne rutinně studiovým zařízením a ještě se jedná o muzikanta, který se nestydí v pravou chvíli poradit. To se pak nahrává parádně. My si vlastního producenta, tedy člověka, kterej za peníze do všeho kecá, s sebou do studia nebereme.  

Za dva roky oslaví Visací zámek čtyřicet let existence. Jaké z toho máte pocity? Co vám ta kapela za tu dobu dala? Podle všeho jste ambice být muzikanty ani neměli.
Šťástka: Ano, to je pravda, za bolševika určitě ne. Pak se z nás ale asi přeci jen muzikanti stali. Třeba Vojta Lindauer si všiml, když jsme slavili pětadvacítku, že už hrajeme docela slušně.
Haubert: Kapela mi dala hlavně to, že jsem mohl po sametové revoluci zanechat nudné inženýrské práce a žít jako svobodný člověk, který dělá jen to, co ho baví.

 
Jak jste prožívali poslední dva měsíce? Co vás nejvíc štvalo a co jste si naopak užívali?
Šťástka: Abych řekl pravdu, nevím o ničem, co bych si užíval s hadrem na ksichtě. Takže radši zůstávám doma, přečetl jsem neuvěřitelné množství knih a nepodceňuju personální dezinfekci.

Jak se připravujete na svůj první koncert bez lidí? Jaké z toho máte pocity? 
Šťástka: Pouštím si naši novou desku a brnkám si do ní, ať nejsem slabinou kolektivu kvůli zatuhlosti prstů a mozkových závitů. Mimochodem, tu desku mám zatím jen staženou v "empétroskách". Vydavatel má celosvětový home office, takže vlastní deputátní výlisek jsem zatím neobdržel.
Haubert: Těším se, až na pódiu zase uslyším ten náš rámus. Čas od času potřebuju propláchnout uši. Speciální příprava nebude žádná, jsme přece pankáči!

Text: Ondřej Horák, foto: Ondřej Soukup, archiv Visacího zámku

Témata: Visací zámek, Anarchie a totál chaos, Sex Pistols