Recenze: Green Carnation – Leaves of Yesteryear

Když jsem slyšela Green Carnation poprvé, bylo mi jasné, že tito prog-metaloví Norové mají něco do sebe. A tak do mých uší zaplulo jejich dlouho očekávané comebackové album „Leaves of Yesteryear“. No a víte, co? Bylo to pro mě velmi milé překvapení!

Green Carnation vsadili na jednoduchost a ráznost. To ostatně dokazuje každý kousek z nového alba. Kapela se může pyšnit příjemným vokálem, který pohladí po duši každého, kdo si libuje v progressivu. A myslím si, že nejen zastánce tohoto subžánru.

Album sice nemá mnoho skladeb, ty jsou zato dostatečně dlouhé (nejdelší skladba má něco okolo patnácti minut). Myslím, že poslech alba je dost vyčervávající na to, aby pouhých pět skladeb posluchači stačilo. Atmosféra se nese v duchu mollových vyhrávek a riffů, hutnějších řezů kytar a výškových sól. Rozmanitost tohoto alba je opravdu veliká a například u nejdelšího kousku s názvem „My Dark Reflections of Life and Death“ máte pocit, jako kdybyste poslouchali dvě až tři různé skladby, jak se během té čtvrthodiny samotné dílo vyvíjí. Zde mohou také zajásat hráči Assassin’s Creed, protože v jistých pasážích je song velmi podobný úvodní znělce.

Trending

Recenze: Naurrakar – Uranfaust

Další plus? Využití dynamiky! Green Carnation si tuto „vychytávku“ opravdu užili a použili ji tam, kde se dalo. Největší říz má tohle obohacení u bicích, kdy můžete cítit, jak se vám u rázných kotlů zrychluje tep a s nadšením čekáte, co přijde. Nesměla bych také nezmínit skvěle pasující vícehlasé vokály, jako je tomu například u skladby „Sentinels“, která je zároveň doprovázena agresivní převýškovanou basou. Naopak skladba „Hounds“ je na první dojem příjemná změna ve formě zpomalení a zjemnění. Nebo aspoň pro začátek, než vás liští další bouřlivé tóny. Dynamiku zkrátka autoři alba nevyužili jen jako piano, nebo forte. Kromě tohoto ji využili také pro střídání jemně melodických pasáží se zběsilou řežbou, za kterou by se mnoho hudebníků nemuselo stydět.

Určitě se kapela nebála ukázat svou kreativitu. Každý song je úplně jiný, a tudíž se nemůže stát, že by vám celé album spadlo do jednolité smyčky a vy byste si nevšimli, kdy skončil jeden song a kdy začal další. Bohužel, jak už to ale (alespoň v mém případě) u progresivních kapel bývá, po nějaké době se mi, aniž bych si to uvědomila, přesunula jejich tvorba do pozadí a já se přistihla, že jsem v určitý moment přestala poslouchat a vnímat. Za mě je to ideální poslech například při práci nebo při cestování, ale byť se jedná o opravdu kvalitní hudebníky, mrzí mě, že si úplně nezískali mou plnou pozornost. Jednotlivé skladby jsou skvělé kousky,  jednou pohladí na duši a jednou vám ji naopak rozhodí a vy nevíte, která bije. Jako celek ale do sebe skvěle zapadají a rozhodně zde není něco navíc ani něco, co by chybělo.

A co na závěr? Kapela vydala velmi sympatický počin a určitě neurazí. Pro milovníky progressive-metalu je to skvělý způsob, jak trávit letní dny spolu s hudbou.