Vydáno 02.12.2020 | autor: Barbora Kubalová
Rekapitulujeme zásadní písně o Praze. Kapela Dukla vydala album Honza, které je prostoupeno pražskými příběhy z perspektivy mladé generace. Hudební archivy přitom nabízí barvité spektrum písní inspirovaných leskem i špínou pražské metropole.
TOP 10 | Praha v písních PSH, Katarzie, Pražského výběru, Vítkova kvarteta, Dukly a dalších. Slyším město veliké, jehož sláva se hvězd dotýká
Lukáš Vydra a Josef Hradílek se potkali už v indie kapele Mayen, v současnosti ale jejich jména rezonují spíše díky projektu Dukla. S tím debutovali v roce 2017 s EP Vinohrady, letos v září jim vyšlo už druhé dlouhohrající album. Pro aktuální nahrávku Honza je Praha zásadní inspirací i pojícím tematickým prvkem. Stačí si poslechnout úvodní skladbu Mejdan končí, která zachycuje noční cestu Prahou z večírku. Zatímco z první desky Život perfektní působí Praha jako vzrušující a tajemná metropole, tu aktuální prostupuje spíš pocit odosobněnosti velkého města.
Skladba z kultovního debutu Repertoár z roku 2001 po právu zlidověla a minimálně na začátku nového milénia se stala neoficiální hymnou hlavního města. K PSH se tehdy připojil rapper LA4 a text pojednává o divoké jízdě do Prahy komplikované sexy stopařkou, ucpanou magistrálou a pochybnými existencemi všude kolem.
VIDEOROZHOVOR: Co plánují Skyline, Sunshine nebo PSH?
Zároveň ze skladby čpí pocit, že Praha byla pro mladé rappery vzrušujícím a neprobádaným územím, nikdy nekončící bojovkou. „Milujem tohle město, je to náš domov / přestože spousta chyb snad naše slovo naděje je,“ uzavírají PSH ikonický banger.
O dvanáct let později se Vladimir 518 podíval na Prahu pod jinou, o něco temnější optikou. Vzpomíná na lidi, se kteří se mu v průběhu života vpili pod kůži, přestože se reálně kolem něj často spíš mihli. Ať už to byly dětské lásky, sígři, kamarádi nebo šikanovaná spolužačka.
RECENZE: Vladimir 518 se na Ultra! Ultra! stal velkým zvířetem, které nekouše
Mimo jiné také zmiňuje jistého Martina S., což je nevidomý zpěvák Martin Svátek, který se postaral o refrén skladby. Melancholický text doplňuje černobílý videoklip, zachycující běh života v Praze, který vznikl pod taktovkou Pavla Raeva.
Druhý singl z letošní desky Katarzie Celibát může znít jako další výpověď o době koronavirové, ale ve skutečnosti je o astmatickém záchvatu, kvůli kterému musela zpěvačka ve čtyři hodiny vyrazit prázdnými Vinohrady do nemocnice.
ROZHOVOR | Katarzia: Šlehající ohně českého rocku nejedu
„Text vznikl poté, co jsem se v noci sama doma dusila kvůli astmatu. Bylo to tak intenzivní, že jsem potřebovala vědět, co se děje. Tak jsem se ve čtyři ráno odvezla na pohotovost,“ svěřila se Katarzia. Vyšetření ale v závěru písně odhaluje, že skutečným problémem pacientky je zlomené srdce.
Z Vinohrad se přesouváme o něco níže, konkrétně na Václavské náměstí, a to v nezapomenutelném řádění Viléma Čoka s Pražským výběrem. Jednalo se o první píseň, kterou Čok sám pro Výběr napsal. Vyšla na desce Straka v hrsti, která byla nahrána v roce 1982, na vydání si musela počkat celých šest let, protože skupina byla mezi lety 1983 a 1986 zakázána.
Stejně tak dostal stopku i stejnojmenný experimentální film Juraje Herze, který byl inspirován středověkou fraškou o mastičkářovi. Kapela se ve filmu rovněž objevila a zazněly v něm právě písně z této desky.
V této mrazivé skladbě maskovaný kuchař vypráví o skryté stránce Prahy. „Město a lidský tělo maj’ hodně společnýho. To, co se při pohledu z venku jeví jako kompaktní organismus, v sobě skrejvá spoustu zajímavejch a různorodejch věcí. Stačí říznout a všechno se to na vás vyhrne,“ psal Kittchen v době vydání písně na speciálních webových stránkách, které byly založeny pouze pro tuto skladbu. Mimo jiné i kvůli videoklipu, který není úplně pro slabé povahy, takže ho na YouTube nenajdete. Můžete ho ale zhlédnout zde.
„Když do něčeho říznete dostatečně hluboko, objeví se zpravidla krev. V tomhle videoklipu je jí hodně. V podstatě veškerá červená barva, kterou v klipu uvidíte je krev. A všechno se děje doopravdy,“ shrnul Kittchen, abyste fanoušci věděli, co očekávat.
The Protest byli pražská Oi! kapela z přelomu tisíciletí, která se hlásila k hnutí S.H.A.R.P., tedy Skinheads Against Racial Prejudice, neboli skinheadi proti rasovým předsudkům. V jejich textech žádnou „bílou sílu", ani další rasistické žvásty nenajdete. Jak sami popsali v rozhovoru, být skinheady pro ně znamená „cestu životem, zábavu, kámoše, box, pivo, muziku, Martensky, žádný drogy, žádnou politiku“. A také lásku k jejich rodnému městu, které „svítí do noci / je to nejkrásnější z chvil“. Dodnes skladba bývá ke slyšení při vinylových večírcích v Klubu 007 Strahov, pivnici Újezd, U Sudu a v dalších vytříbených podnicích.
Původní název této kapely je Vítkovo částečně odvážné rockové kvarteto, které vlastně nikdy kvartetem nebylo, neboť počet členů kapely byl vždy pět a více. V letech 1982 a 1983 napsali asi třicet skladeb, s nimiž si vystačili až dodnes. Podle zpěváka Jiřího Růžka „měli v roce 1982 dvě zkoušky a od té doby to uměli“. Pražskej démon je jejich největší – nebo možná jediný – hit o bigbítovém přízraku z Malešic.
Tento démonicky meditativní one man projekt se nevěnuje sice přímo hlavnímu městu, zato velmi intenzivně pražskému Vyšehradu, pod nímž autor bydlí. Jedná se o čirý undeground, debutová nahrávka I. vyšla v roce 2019 v nákladu několika desítek kusů audio kazet. Vyšehrad propujuje okrajové žánry jako dark ambient, dungeon synth, lofi - blackmetal a martial industrial a pokud se autorovi něco skutečně povedlo, tak těmito těžko uchopitelnými postihnout atmosféru a historii tak silného místa, jakým Vyšehrad je.
Poctu Praze vystřihla česko-britská 2tone úderka na albu Age of Rudeness, které zachytilo živelnější období kapely. Hlavní a velmi přirozenou inspirací se stala skladba Funky Kingston od Toots & the Maylats, jíž The Chancers zařadili jako cover verzi do setlistu. Text přitom vždy přizpůsobovali městu, v němž se zrovna ocitli. Jednou to bylo Funky Brno, jindy Funky Jihlava, na festivalu Mighty Sounds zase Funky Tábor.
Vše se pak protlo na festivalu Skanking Praha, který The Chancers každoročně pořádali. Právě tam vznikl nápad na česky zpívanou verzi velkého jamajského hitu, která bude poctou Praze. Klip točili na Václavském náměstí, který je pro svou pokřivenou estetiku téměř dokonalým symbolem Prahy, došlo ale i na oblíbená místa The Chancers, konkrétně strahovskou Sedmičku nebo vršovický Ďolíček. Tam se natáčení neobešlo bez pověstného dloubáku Tondy Panenky! The Chancers od roku 2018 nefungují, většina kapely se věnuje novému projektu All Mad Here.
Text: Barbora Pěchová, red, foto: promo interpretů, Kryštof Valta
Témata: PSH, Pražský výběr, Katarzia, Dukla, The Chancers, Kittchen, Vítkovo kvarteto, The Protest, Vyšehrad
