LIVE: Multižánrová akce Beseda u Bigbítu mezi topoly na jižní Moravě přivítala Zrní, Katarzii, Midi Lidi nebo Zvíře jménem Podzim

Beseda u Bigbítu
Tasov
6. - 7. 8. 2021

Název Beseda u Bigbítu původně reagoval na besedu u cimbálu typickou pro jižní Moravu. Zaměřovat se pouze na bigbít nikdy nebylo záměrem pořadatelů, k čemuž odkazuje i podnázev "Kultura z jiného světa". Záměrem festivalu je zvyšování tolerance k multikulturalitě a menšinovým žánrům. Organizátoři neustále mapují československou nezávislou scénu – každý ročník se tak návštěvníci mohou těšit na mladé a progresivní kapely.

Beseda u Bigbítu slaví 25 let, domácí nezávislou scénu doplní Anna Von Hausswolff nebo K-X-P

Organizace festivalu je v dnešní době složitější než kdy dřív. V loňském roce pandemie zabránila konání úplně a letos covid s programem pořádně zamíchal. Na poslední chvíli odřekli svou účast zahraniční headlineři – Black Country, New Road, Snapped Ankles a Flying Horseman. Do úvodu brožurky ředitel festivalu Pavel Uretšlégr napsal: "Největší pýchu a radost mám každoročně z vás, našich návštěvníků. Kapely prominou, ale u nás jsou až na druhém místě. Velká část návštěvníků se opakovaně vrací nejen kvůli skvělému výběru hudby."

Jako první mě v pátečním programu zaujala dvojice Kristin Lash a Jakob Grey. Výrazné osobnosti slovenské hudební scény publikum naladili na jazzovou a soulovou vlnu. Příjemně mě překvapila perfektně zvládnutá kytarová technika Jakoba spolu s emotivním hlasem Kristiny. Není divu, že získali ocenění v prestižní soutěži Nové tváře slovenského jazzu.

O poznání temnější náladu přineslo uskupení B4. Předloni podruhé získalo ocenění Vinyla a na Besedě předvedlo cover verze Plastiků, jak by zněly, kdyby je hrál Kraftwerk. Kapela na scéně funguje už od roku 1998, ale rozhodně se jim nedá upřít progres a originalita. Na třetím pódiu se spustila divoká a nespoutaná party brněnského tria Sinks. Na kapele jde znát inspirace britskou scénou sedmdesátek. Projev Antonína Miky rozvášnil publikum. Stan šapitó burácel také během překvapení v programu Besedy – koncertu kapely Midi Lidi. 

Vrcholem páteční Besedy byl koncert skupiny Zvíře jménem podzim. Jakub König dohromady s patnáctičlenným orchestrem vtáhl do svých duševních dějů – ponurých a zároveň plných naděje. Magicky silný zážitek. König o své tvorbě řekl: "Tahle obrovitánská věc se nedá táhnout do nekonečna a musí včas skončit. Já jen doufám, že neskončí moc rychle, a ještě pár dalších koncertů stihnu."

Druhý den Besedy u Bigbítu byl ve znamení slovenské Katarzie i australských The Kill Devil Hills

Brodka svou účastí zachránila neustále se měnící program týden před zahájením festivalu. Výrazná polská umělkyně zahrála kromě starších také písně z nové desky Brut. Texty reagují na politickou situaci v Polsku. Tajemná Brodka v černé kůži a klobouku tancovala a zpívala o genderových rolích a nerovnoprávnosti. Vystoupení mě nějak zvlášť neohromilo, ale píseň Game Changer nemůžu dostat z hlavy.

Druhý den ráno nás z pelíšků vytáhl hlas Terezie Vaňkové a její uskupení z Valašských Klobouk. Následně se v soutěži utkalo pět písničkářů. Každý z nich dostal dvacet minut na předvedení tvorby. S hospodskými kousky vyhrál Bago ze Strážnice. Bez servítek zpíval o ženách i o pleši. Některé písně zahrál znovu na hlavním pódiu. Na druhém místě se umístila něžná Barbora Hora.

Éterická Josefina Dusk to v čase oběda rozjela na hlavní stagi. Josefina byla obklopena dvěma tanečnicemi a dohromady expresivně vyjadřovaly niterná sdělení schovaná v tvorbě. Málokdo na české scéně dělá takhle živelný dark pop. Z vystoupení ve mně zůstal dojem, že by písně lépe vyzněly ve večerních hodinách a v menších prostorech. Následovala pohodičková indie rocková parta Tamara s písněmi, které evokují mládí, radost a bezstarostnost. Na letní vlně nás svezla také country skupina Severní nástupiště. Na hlavním pódiu pak zahrála Hrubá voda spojující současné hudební světy s tradiční horňáckou folklórní hudbou. Z úplně jiného soudku spustila kapela Decultivate patnáctiminutový set poctivého a temného domácího hardcore.

Velmi jsem se těšila na Post-hudbu, která začínala okolo sedmé večer. Stálice domácí elektropopové scény předvedla starší i nové písně. Syrové, často mnohoznačné texty popisují každodenní stereotypy a prožívání. V kombinaci se silným projevem dvojice Tomáše Havleny a Dominika Zezuly dokážou vzít za srdce. Na hlavním pódiu slyšíme do fialova oděnou Katarínu Malíkovou a písničky plné niterných vzkazů. Slovenská zpěvačka míchá folklor s elektronikou, něhu s temnotou. Na Besedě ve večerních hodinách vystoupení moc nefungovalo.

Kapelu Zrní není třeba více představovat. Koncert špičky alternativní domácí scény byl skvělý jako vždycky. Předvedli starší i nové písně z alba Nebeský klid. Už během jejich koncertu se zdvihal vítr, který bohužel zabránil dalšímu vystoupení kapel na hlavní stagi (mezi nimi velmi očekávaných DVA).

Katarzia zahrála songy ze své nové desky Celibát. Zpěvačka má talent se ve svých osobních textech svěřovat a zároveň zachytit generační problémy. Tvorba Katarzie dozrála. Poslouchala jsem ji ráda v jejích kytarových začátcích a jsem nadšená z nových elektronických písní plných úderných sdělení.

Festival Beseda u Bigbítu přináší rozmanitou nabídku české a slovenské nezávislé scény. Topolový háj je útulný a panuje tam domácí atmosféra. Není těžké potkat se s kamarády a zároveň stíhat koncerty. Ráno jsem ocenila kávu z brněnského Café Tunsgram. Koncerty jsem si vychutnala, protože jsem mohla být blízko umělci na pódiu a zároveň se v publiku příliš netlačit s ostatními. Letošní ročník mě nezklamal a budu se těšit na příští.

Text: Tereza Hrabinová, foto: Veronika Matějková, Štěpán Rožek, Čestmír Jíra (ilustrační)
Témata: Beseda u Bigbítu, Zrní, Katarzia, Zvíře jménem Podzim, Midi Lidi