RECENZE: Depeche Mode truchlí, ale nepůsobí sklesle

Depeche Mode

Memento Mori

Skladby:
My Cosmos Is Mine, Wagging Tongue, Ghosts Again, Don't Say You Love Me, My Favourite Stranger, Soul With Me, Caroline's Monkey, Before We Drown, People Are Good, Always You, Never Let Me Go, Speak To Me

12 skladeb / 50:24 min

Vydavatel: Venusnote Ltd.

Ondřej Hejma (Žlutý pes) hlásá, že modrá je dobrá. Jenže příznivci Depeche Mode dobře vědí, že černá je lepší. Prapory s iniciály DM, od konce loňského května smutně svěšené na půl žerdi, už zase hrdě vlají. Skupina v americkém Sacramentu odstartovala turné, jehož začátek byl načasován souběžně s vydáním patnáctého studiového alba Memento Mori. Stačí pár kliknutí a rázem je možné se aspoň na pár minut přenést na druhý konec světa nasát jedinečnou atmosféru, která je tak typická pro koncerty DM. V tomto směru, zdá se, zůstalo vše při starém. Dokud se pohled nestočí na stranu pódia. V ten moment se dostaví těžko definovatelný mix emocí… Podobný pocit provází rovněž seznámení s čerstvou deskou. Ačkoliv Andy Fletcher nebyl hybnou tvůrčí silou souboru, jeho náhlá smrt otřásla celým depešáckým univerzem.

Ironií osudu o směřování komponování bylo rozhodnuto ještě před skonem Fletchera. Martin Gore v médiích přiznal, že v uvědomění si vlastní smrtelnosti hrála velkou roli změna prvního čísla věku, kdy se pětka překulila na šestku. Nyní však téma vyznívá naléhavěji. Pomíjivost času nakousl už úvodní singl Ghosts Again. Chytlavá melodie ve stylu Precious je v kontrastu se startem CD v podobě My Cosmos Is Mine, kde hrají prim hypnotizující industriální ruchy s výrazným basovým spodkem.

VIDEO: Depeche Mode zveřejnili klip ke Ghosts Again, první vydané skladbě po smrti Fletchera

Obdobný dojem jako Ghosts Again zanechá Wagging Tongue. Společné dílo dvojice G+G, v němž společně sledují „jak umírá další anděl“. Různé interpretace se nabízejí při poslechu Before We Drown, jednoho z vrcholů alba.

Nejlepší song s vokálem Martina Goreho

Ani letos nechybí skladba, u níž Martin Gore obstaral vokální linku. Jeho „vsuvky“ jsem často považoval za trochu vynucený ústupek, aby si ego přišlo na své... Skvělý projev v baladě Soul With Me, zatímco má namířeno do sfér „kde nejsou žádné starosti“, tentokrát patří k tomu nepřesvědčivějšímu, co nahrávka obsahuje.

Track People Are Good láká k narážkám na několik starších hitů. Názvem pochopitelně evokuje People Are People, zvukem Hole To Feed, reflexí nad současným světem pak Where's The Revolution. Gahanovi sice schází jedovatá slina, jakou disponuje třeba Tomáš Hajíček (Krucipüsk), přesto je zřejmé, že by musel sám sebe dlouho přesvědčovat, aby uvěřil, jak jsou lidé dobří a plní lásky. Vždyť také v Always You upozorňuje na fakt, jenž poslední roky pozoruje každý z nás - „svět je vzhůru nohama“. Finální Speak To Me po klidné atmosférické pasáži posluchače přenese zhruba tam, kde o padesát minut dříve celé dobrodružství začalo…

David Gahan je jenom jeden

Nebude nutné přepisovat žebříčky nejoblíbenějších desek Depeche Mode. Rozhodně ne hned. Memento Mori není lehce stravitelný, odpočinkový materiál. Pro autory představuje zejména katarzi po složitém období. A fanouškům může posloužit stejně.

Samostatnou kapitolou je hlas frontmana. V Gahanově podání by zněly uvěřitelně i předvolební sliby. Naštěstí, na rozdíl od politiků, kapela svým „voličům“ nabízí mnohem víc, výsledek její snahy je hmatatelný. Jestliže U2 o několik dní dříve vydali košatější - avšak pouze recyklovanou - sbírku písní, Depeche Mode, nepřízni osudu navzdory, znovu dokázali, proč si zaslouží označení „kultovní“.

Text: Tomáš Rumler, foto: Anton Corbijn
Témata: Depeche Mode, Martin Gore, David Gahan, Memento Mori, James Ford