LIVE: Skillet rozdrtili Forum Karlín na prach a fanoušky vymačkali jako citróny

Skillet
Praha, Forum Karlín
6. 5. 2023

Čtveřice z amerického Tennessee v čele s manželskou dvojicí Johnem a Korey Cooperovými se na koncertních pódiích začala objevovat roku 1996, ze současné sestavy však počátky skupiny pamatuje pouze zakládající člen John Cooper. Jeho pozdější manželka, kytaristka a klávesistka Korey, se ke kapele přidala o dva roky později a oficiálně se stala členkou bandu s nahráváním třetího alba Invicible v roce 2000. Bubenice a doprovodná zpěvačka Jen Ledger je v kapele od roku 2008 a kytarista Seth Morrison od roku 2011, kdy se Skillet nahrál EP Awake and Remixed a následující čtyři alba Rise (2013), Unleashed (2016), Victorious (2019) a zatím poslední jedenácté album z loňského roku Dominion.

LIVE: Američtí Skillet napumpovali pražskou Malou sportovní halu náloží křesťanského rocku

Zatímco ve svých počátcích na konci minulého tisíciletí hráli stylově rozmanitý mix rocku a nu-metalu, zhruba od roku 2000 se jejich styl vypiloval do mnohem útočnější a agresivnější formy s využitím industriálních prvků. Ostatně název Skillet, který této křesťanské skupině navrhl jejich pastor, a jenž se dá přeložit zhruba jako „pánvička“, k takovému míchání stylů odkazuje. Johnn Cooper jednou přirovnal skupinu k omeletě: „Všechno jsme to hodili dohromady (na pánev), aniž bychom věděli, co z toho bude.“ A nakonec z toho vznikla jedna z nejznámějších amerických rockových kapel současnosti, která za svá alba získala již několik nominací na ocenění Grammy, prodává desítky miliónů alb a vyprodává koncertní haly po celém světě.

Celá show ve Foru Karlín odstartovala po 19. hodině vystoupením předkapely Eva Under Fire z Detroitu v čele s charismatickou zpěvačkou s výborným vokálem a výstižným jménem Eva Marie. Mixem tvrdého moderně zahraného rock metalu si dokázali od samého začátku získat na svou stranu všechny fanoušky, kteří vděčně reagovali na každé gesto členů kapely tleskáním, řevem či pokřikem. Kapela, která si vysloužila uznání mj. nahráním coververze legendárního hitu War Pigs od skupiny Black Sabbath, což ocenil i jeden ze zakládajících členů této legendy Geezer Butler, během zhruba půl hodinového vystoupení stihla zahrát několik písniček z poslední alba Love, Drugs & Misery a fandové jí poděkovali obdivným aplausem.

Druhá předkapela Like a Storm z Nového Zélandu začala své vystoupení přeci jen méně energičtěji, o to více energie pak do své hudby vkládala s postupujícím časem a bylo možné zaslechnout mnohem více syrovosti v hudebních podtónech, jako kdyby se na pódiu objevili Soundgarden z konce devadesátých let v moderní elektro-metalové úpravě, ovšem z o mnoho méně zajímavým vokalistou, než býval Chris Cornell. Nicméně i tak je třeba zmínit, že Like a Storm patří hlavně ve Spojených státech k velice respektovaným kapelám a jde o první skupinu z Nového Zélandu, která pronikla i do amerických hudebních hitparád. Obě dvě alba sestavy The End of Beginning a Awaken the Fire se probojovala do Billboard 200 a Like a Storm mají na svém kontě společná turné s kapelami Korn, Alter Bridge či Gojira. Také jejich vystoupení bylo po právu odměněno bouřlivým potleskem, nicméně je nutné také objektivně přiznat, že zvukově to ani u jedné z předkapel žádná velká hitparáda nebyla a v některých částech natřískaného Fora Karlín tak jejich hudba připomínala zvukovou kouli valící se z kopce dolů, z níž vyčnívaly hlavně bicí a hučivé basové tóny. Co se týká samotné hudební produkce, zajímavostí určitě bylo, že největšího úspěchu mezi posluchači zaznamenalo zařazení cover verzí slavných písniček – v případě Eva Under Fire šlo o hit We Will Rock You od skupiny Queen, jehož část naroubovali do své vlastní písničky, v případě kapely Like a Storm zase o přehrání celého hitu T.N.T. od skupiny AC/DC.

Skillet přivezli do Prahy svou energickou show

Krátce po deváté večerní pak na pódium vrthla opravdová syrová a nefalšovaná bouře z amerického Tennessee – Skillet. Oproti svým předskoskanům rozpoutali skutečné hudební peklo, ať už hlasitostí své produkce (která stoupla o několik tříd nahoru), tak také kvalitou a čistotou zvuku. A také pódiovým nasazením, které ukázalo, v jaké špičkové formě se momentálně skupina nachází. Zcela zjevné to bylo hlavně u baskytaristy a zpěváka Johna Coopera, z něhož od samého počátku stříkal pot na všechny strany a předváděl roztodivné pohyby nejen s baskytarou, kterou pravidelně roztáčel kolem celého svého těla jako řetízkový kolotoč, ale vůbec s celým svým tělem, kdy se neváhal vrhnout přes zábrany dolů pod pódium mezi samotné fanoušky.

V jedné z písniček mu technici na tělo připevnili také dva kouřomety, ze kterých vypouštěl do předních řad sloupce dýmu. Pozadu ovšem nezůstávali ani další muzikanti, Johnova manželka a kytaristka Korey ve slušivé sukýnce s kytarou vyskakovala a prováděla všelijaké ekvilibristické kousky, úchvatná podívaná byla i na bubenici Jennifer Ledge, jejíž hromové a naprosto přesné údery hrané doslova celým tělem by jí mohl závidět kdejaký mnohem proslavenější rockový bubeník, včetně takového Larse Ullricha z mnohem slavnější kapely Metallica. A do toho ještě zvládala zpívat.

Celé téměř devadesátiminutové vystoupení bylo poskládané z písniček a největších hitů kapely, což ve výsledku znamenalo, že z nového alba Dominion, o němž John Cooper prohlásil, že je „oslavou svobody, kterou v životě máme, výzvou ke shromáždění, abychom se postavili za to, v co věříme a nenechali se umlčet“, zazněl pouze jeden song, a to jako třetí v pořadí chytlavá Surviving the Game. Vzhledem k množství globálních hitů a vydaných alb se však není moc čemu divit, fanoušci na koncertech kapely přeci jen vyžadují ty největší známé pecky.

Začalo se ve velkém stylu hitem Feel Invincible a v průběhu koncertu zaznělo včetně přídavku celkem sedmnáct písniček. Nemohly chybět Hero, Psycho In My Head, Awake and Alive ani Monster, v závěru pak Rebirthing a The Resistance. Celé vystoupení odsýpalo, jeden song za druhým bez velkých prodlev, mezi jednotlivými písničkami se kromě občasných výkřiků „dekujeme“ či „Praho“ příliš nemluvilo, výjimkou byl zhruba tříminutový proslov Johna Coopera o víře a naději a pak v závěru vystoupení - když uviděl v předních řadách dvě děti a začal zjišťovat, kolik jim je let a obě dívky napravo i nalevo shodně odpověděly, že osm, zamyslel se a prohlásil: „Svět by byl mnohem lepším místem, kdyby každý rodič vzal své děti na náš koncert.“

Koncert skupiny Skillet ve Foru Karlín přinesl obrovskou porci energie, která dokázala rozpohybovat jednolitou masu posluchačů a oddaných fanoušků, a doslova z nich vymačkat šťávu v podobě kýblů potu, které z nich v průběhu show odtekly, ale také jen těžko popsatelné a přenositelné fluidum a charisma vyvolané hudbou, texty a  pozitivní vírou v dobro a lásku a přístupem k životu. Tohle spojení přináší nezaměnitelné atributy a orginalitu hudební produkce skupiny, jež rozdává prostřednictvím své muziky radost všem rockovým a metalovým fanouškům po celém světě. A nejinak tomu bylo ve Foru Karlín, odkud kolem jedenácté večerní odcházely tisíce lidí nadšených, uvolněných a pozitivně naladěných s optimistickými výrazy ve tvářích.  

Text: Aleš Materna, foto: FB Skillet - @steinmiller_productions
Témata: Skillet, John Cooper, Korey Cooper, Day of Destiny, Forum Karlín, Praha