Článek
Jakou školu studujete?
Pedagogickou fakultu v Ústí nad Labem, obor hudební výchova. Půjdu do třetího ročníku. V muzice jsem se tam začala vzdělávat poprvé v životě, předtím jsem byla samouk. V Praze na gymnáziu jsem měla skvělé profesory na matematiku a fyziku, takže mě ta škola docela bavila. Jsem ráda, že ji teď mohu aplikovat i do hudby.
Jak to děláte?
Muzika je ve velké míře také matematika a fyzika. Akustiku měříme v hertzích, odpovídá fyzikálním zákonům, v hertzích ladíme, matematiku využíváme při počítání rytmu, spočítané jsou i harmonie, používáme ji u intervalů, tedy vzdálenosti tónů od sebe.
Hudbu mě baví studovat i z toho důvodu, že je to matematika a fyzika a zároveň umění, ve kterém záleží na míře talentu, schopnosti skládat či citu při přednesu. Tyto dva protipóly mě fascinují.
Neberou vám věci, které jsou v hudbě matematicky dané, autorskou svobodu?
Ta pravidla se týkají především klasické a tradiční hudby. Já je beru spíš jako doporučení, protože pro mě hudba znamená svobodu, lásku a emoce. To mě na ní zajímá nejvíce.
Dozvěděla jste se na škole něco zásadně nového?
Spoustu věcí. Na kytaru jsem se učila dost i sama, nikdo mi neříkal, jak se skládají písně, ani mě k tomu nevedl. Skládám tak, jak to cítím, zpívám tak, jak umím, protože ani zpěv jsem nikdy nestudovala. Na vysoké škole jsem se naučila opouštět komfortní zónu toho, co umím, a překračovat její hranice. Naučila jsem se o hudbě přemýšlet v dalších rovinách, učím se také aranžovat.
Tyhle věci už jsem využila při tvorbě nové desky. Jsou na ní třeba skladby, ve kterých hraje orchestr. Před čtyřmi lety bych si s tím nevěděla rady, teď díky tomu, že se to učím ve škole, vím, co se děje. Jednou z nejdůležitějších věcí při tvorbě alba totiž podle mě je mít všechno pod kontrolou.
Album Lampion má více poloh. Jedna je melancholická, písničkářská, vychází z hudby, se kterou jste začínala, druhá je více popová a směřuje k mainstreamu, také na něm hraje orchestr. Baví vás to tak?
Ano, jsem otevřená všemu. Začínala jsem jako písničkářka, ale vyrůstala jsem na rockové muzice. Tu v sobě mám jako základ. Písničky jsem skládala tak, jak jsem to cítila, a spolu s producentem Martinem Ledvinou jsme je v takové atmosféře nahráli. Už když vznikaly, slyšela jsem ve své hlavě, jak by měly znít.
Je to navíc mé první album nahrané s kapelou a také, jak jsem už řekla, částečně s orchestrem. Možná budu mít v budoucnu chuť nahrát ryze folkovou desku, elektronickou, nebo úplně jinou. Hudba pro mě totiž nemá hranice.
I v civilním životě v sobě mám více osobností. Od totálního introverta, který má problém mluvit s lidmi a nejraději by byl schoulený někde v koutě, po naprostého extroverta, který přijde na párty a tři dny na ní baví lidi. A mezi nimi je spousta dalších podob. Má deska vystihuje všechny mé životní stavy a polohy.
Zpíváte pořád hlavně o vztazích?
A co byste čekal od dvaadvacetileté holky? Vztahy jsou velkou součástí mého života. Každá holka v mém věku hledá osudového partnera a kvůli nenaplněným či rozpadlým vztahům se trápí. V mých písních ale nejde jen o vztahy láskyplné, nýbrž i přátelské, vztahy v rodině, ve škole a další.
Společným tématem mých písniček je ale hlavně naděje. Zpívám i o tom, že není ostuda se někdy cítit na dně a nevědět, co se děje. Důležité je neztrácet naději, vidět někde v dálce svítit světlo z lampionu. Právě o tom je titulní písnička Lampiony a na podobné téma jsou i Tažní ptáci, Chybíš nebo V ozvěnách.
Jsou příběhy ve vašich textech osobní?
Ve většině případů ano, a pokud ne, inspirovaly mě příběhy lidí z mého nejbližšího okolí. To okolí je součástí mého života, protože jsem na ně napojená a vnímám ho.
Reagovali na vaše písně lidé, o kterých zpíváte?
Všichni o tom byli předem informováni. Reakce však spíš čekám s novou deskou. Uvidíme.
Od dětství jste hrála závodně volejbal, ale v šesti letech jste se začala učit na kytaru a přimkla se k hudbě. Napadlo vás někdy, že byste se vrátila ke sportu?
Nenapadlo, jsem rozhodnutá se věnovat hudbě. Bylo to tak už dříve a utvrdilo mě v tom vítězství na festivalu Porta, když mi bylo osmnáct. Tehdy jsem si to uvědomila, ale předtím jsem o tom vlastně ani nepřemýšlela. Bylo to přirozené, jasné a správné.
Může se vám hodit na Zboží.cz: Lampiony - Tereza Balonová, 24:00 - Tereza Balonová, Zhasni den - Tereza Balonová