Vydáno 06.03.2024 | autor: iREPORT
Jsou to paradoxy. Když ke konci 80. let běžel v tuzemských kinech film Queen v Budapešti se skvělým Freddiem Mercurym, sledovala ho poloprázdná jeviště. A když o mnoho let později přijelo béčko legendární kapely, byla O2 arena našlapaná. Přečtěte si reportáž z koncertu Queen v čele s Paulem Rodgersem v České republice z roku 2008. Znovu ji vydáváme v rámci retrospektivního cyklu našeho webu, který přináší sondu do historie hudební publicistiky od doby vzniku časopisu Rock Report (později REPORT) v roce 1991. Vybrané články jsou doplněny dobovými fotografiemi a dalšími digitalizovanými materiály z bohatého redakčního archivu.
RETRO 2000 | Queen: Ani královna, ani revival
Queen v České republice vystoupili podruhé. Ani tentokrát to nebyl průšvih, ale Královnu jako takovou jsme neviděli ani neslyšeli. Jméno Queen sice soudě podle zájmu o lístky funguje dodnes, přestože od smrti Mercuryho uplynulo sedmnáct let, ale pro nikoho, kdo má rád jejich staré desky, se Paul Rodgers nikdy nemůže stát jeho plnohodnotnou náhradou. Pokud šel člověk na koncert konaný v rámci turné k nové desce The Cosmos Rock s tímto vědomím, zklamán být nemusel. Ale neodbytně se vtíral pocit, že tuhle šoubyznysovou hru už před lety Pink Floyd nazvali „Oslíčku, otřes se”.
TOP 10 písní Freddieho Mercuryho: Fenomenální zpěvák ovládal rock, pop, operu i sportovní hymnu
Kdo zaplatil nemalý peníz, dostal to, co mohl očekávat. Tedy více než dvouhodinovou bombastickou světelnou show plnou nostalgie, kterou v mnohých vyvolala už zdvižená Mayova pravice startující skladbu Hammer To Fall z alba Works. A pak to jelo jedno za druhým – Tie Your Mother Down, Fat Bottomed Girls, Another One Bites The Dust, I Want It All či I Want To Break Free.
Podle názvu vše hity Queen, ovšem v provedení souboru, kterýsi královské označení tak zcela nezaslouží. Vždyť z původních členů londýnského kvarteta zůstali pouze kytarista Brian May a bubeník Roger Taylor. Baskytarista John Deacon se totiž po smrti Mercuryho na obnovenou skupinu vykašlal. Vděční pamětníci si zpívali známé melodie, lidé nad věcí zdvihali čelo nad občasnými Rodgersovými vokálními úlety a pár kverulantů si šeptalo, že se tenhle soubor měl jmenovat May & Taylor feat. Rodgers a bylo by vše v pořádku. Ale takhle pojmenovaný soubor by vysočanskou halu asi nevyprodal. May a spol. si s novou podobou Queen stále nejsou jistí, o čemž svědčí to, že první skladbu z nového alba, singl C-lebrity, podsunuli publiku až jako osmou v pořadí. Následovala další novinka Surfs Up...Schools Out! doprovázená obrázky na projekčním plátně.
Ducha kapely se podařilo vyvolat, když May vyzval davy ke zpěvu skladby Love Of My Life. Sám se do toho opřel tak šikovně, že vyvolal u spousty přítomných lehké mrazení v zádech. Tato nejlepší část koncertu v akustickém duchu pokračovala skladbou 39, ke které se postupně přidala parta hostují-cích hudebníků.
Škoda, že se pak do toho zase připletl Rodgers zpívající I’m In Love With My Car a A Kind Of Magica nudné muzikantské exhibice. A píseň Say It's Not True, kterou napsal Taylor pro Mandelu, ani Bad Company v podání Rodgerse s Queen nemají společného téměř nic.
Dobrým tahem se zpočátku zdálo promítání záběrů Mercuryho při skladbě Bijou a zejména při Bohemian Rhapsody. Jenže když se ke starému koncertnímu záznamu postupně přidali Taylor na bicí, May na kytaru a ve finále Rodgers, ukázalo se, jak je Mercury nenahraditelný. Úplná tečka v podobě písně We Are The Champions pak kouzlem nechtěného zapůsobila jako nepovedený vtip.
Text původně vyšel v časopise Report č. 12/2008. Znovu ho vydáváme při příležitosti výročí patnácti let od vzniku reportáže.
Text: Lenka Mráčková, foto: Tomáš Martinek
Témata: Queen, Paul Rodgers, Brian May, Roger Taylor, O2 arena, retro
0,00
čtenáři
hlasuj
