Televize Nova aktuálně vysílá soutěž "Survivor", ve které se ukázal i tvůj jmenovec a kolega - Sebastian Navrátil. Vím, že nabídku z hudební branže dostal například i Pokáč. Šel bys do takového typu pořadu ty?

Asi ne, ale účast v soutěži láká našeho bubeníka. Bavil jsem se o tom i s Kubou Děkanem a ten by do pořadu chtěl jít taky. Řekl bych, že v tom oba vidí šanci zhubnout. To by se mi taky líbilo, ale zase jsem celkem spokojený na to, abych platil tak nepřiměřenou daň.

Před třemi lety ses účastnil závodu Beskydská sedmička, který ti prý dal zabrat. Tvoje snažení bylo zdokumentováno. Chystáš se někdy na repete, nebo to jednou stačilo?

Nebyl jsem zas tak dobře trénovaný. Po závodě jsem proto na tři dny skončil na vozíku a dva týdny chodil o berlích. Ještě měsíc jsem cítil kolena, a to tak, že jsem nemohl sportovat. Pokud bych se rozhodl ještě někdy zúčastnit, musel bych se na to perfektně nachystat, a ne si dát dva tři měsíce sranda přípravy. Za aktuální konstelace by to nešlo. Pomyslnou fajfku jsem si už odškrtl, ale nikdy neříkej nikdy. To platí i v případě "Survivoru".

Ví se o tobě, že máš tendence k workholismu a neumíš moc odpočívat. Relax pro tebe prý představuje sport. Jakým aktivitám se věnuješ?

Rád chodím na hory. Když jsme hráli v Žilině, která je malinký kousíček od Malé Fatry, využil jsem toho a zašel se projít na Velký Kriváň. Horská turistika mi vždy vyčistí hlavu, utřídím si myšlenky. Podobný pocit se dostavuje po saunování, proto se mu oddávám často.

Zmínil jsi nedávné slovenské turné. Jak bys ho zhodnotil?

Bylo to nejvíc. Koncerty nám přinesly ryzí pocity radosti - z hudby i z bezprostřednosti lidí na Slovensku, kteří nás ještě tolik neznají, ale už to stačí na to, abychom zaplnili kluby. Těší mě to a za rok tam pojedeme určitě znovu.

V minulých dvou letech jste třikrát naplnili O2 arenu. Napadá tě ještě něco víc, čeho byste chtěli dosáhnout?

Určitě ano, nad dalšími plány přemýšlíme, ale nechci být zatím konkrétní.

Mimo zpěvu se věnuješ také pilotování letadla. Kam nejdál sis zaletěl?

Nejdále jsem byl v Německu a v Rakousku. Dá se tedy říct, že kolem komína.

Přišel jsi někdy při létání na námět písně? Nabízí se "Lítej" pro Davida Stypku, ale taky "Promiň" z nové desky. Zpíváš v ní: "Runway je volná , tak už prosím leť…"

Jo, přijde mi, že letecká tematika se začíná promítat do mého psaní. Dokonce jsem složil leteckou písničku, kterou jsme na desku nakonec nedali, ale baví mě. Zatím ji mám v šuplíku, třeba ji někdy vydáme.

Říkáš, že na novou desku "Tomodachi" jste složili skoro čtyřicet songů, z nichž jste pak vybírali. Čím si vysvětluješ takovou tvůrčí plodnost?

Začali jsme se účastnit různých songwritingových kempů, ale i sessions, kde se pár lidí sejde a má odpoledne na to dát něco do kupy. Díky setkávání s jinými lidmi a nové energii začalo vznikat více věcí. Předtím jsem skládal já, někdy společně s Ondřejem Fiedlerem alias Fiedlerskim, ale nepsali jsme zase tak často, proto jsme toho neměli tolik. V posledních dvou letech se množství materiálu navýšilo. V nějaké míře v tom chci pokračovat dál.

Bavíme se o vaší čtvrté řadovce. V čem se její přípravy nejvíce lišily od vzniku těch předešlých?

Hodně jsem tentokrát cestoval, ať už ve fázi psaní písniček, nebo i potom v době nahrávání. Točili jsme například v Berlíně nebo Římě. Dělali jsme si proces nahrávání pěkný, jiný než předtím. V minulosti jsme natáčeli v Česku, ale teď jsme chtěli novou energii a vibe. Proto jsme investovali do cestování a zahraničních studií, abychom získali nový fokus a radost.

Album obsahuje dvanáct písní, na těch předchozích jste si vystačili vždy s jedenácti.

Je jich jedenáct a k tomu jeden bonusový track. Nechtěl jsem narušovat lásku k jedenáctce a zároveň jsem nedokázal vybrat, kterou bych měl vyhodit. Poradil jsem si tímto způsobem.

Názvy skladeb začínají malým písmenem. Snažíte se držet trendu?

Určujeme si to podle chutí, stejně jako jsme to v minulosti udělali třeba v názvech "ØTCHI" nebo "Yahoda". Hrajeme si s písmenky, jak nás to napadne a baví. Nevím, zda je to trend, každopádně jde o náš umělecký názor. Považujeme to za formu uměleckého projevu a náladu, ne lenost.

Deska se jmenuje "Tomodachi", což znamená "Kamarádi". Upozorňujete tím i na to, že společně slavíte deset let fungování. Vyjadřuje název zároveň myšlenku alba?

Přesně, připomínáme tím, že jsme spolu deset let. Není pravidlem, že po tolika letech v kapele funguje stále stejná chemie a mezi členy přetrvává přátelství, proto jsme to chtěli vyzdvihnout. Každý z nás zná svou roli a panují mezi námi dobré vztahy.

Jaké máte role?

Já skládám a zpívám, bubeník se hodně podílí na scénografii, zapojuje se do programování LED světel, obrazovek, celkově do pojetí stage a koncertů. Basák dělá věci kolem administrativy a různých byrokratických procesů, které jsou neméně důležité. Já bych to zařizovat nechtěl. Každý zkrátka dělá to svoje. Ještě že už se nehádáme o tom, že kluci musí donést písničku. Pochopil jsem, že je to moje úloha.

Uvažovali jste ještě o jiných názvech?

Trvalo dlouho, než jsem našel správné slovo. Možných názvů jsme nashromáždili asi dvacet. Japonsko je díky své kultuře bezednou studnicí inspirace pro různé koncepty. Asi nikdy jsme tak dlouho nehledali. Mezi trochu šílené nápady patří třeba i "Samurai-pop".

Vystihovalo by takové slovo vaši hudbu?

To jsem právě nevěděl. Nebo "Hentai-Jiday", což znamená "úchylná doba". Ale s ohledem na písničky jsem cítil kritiku doby jako zbytečnou. "Tomodachi" vnímám jako nositele adekvátní energie a nálady, která leze z písní a z nás. Nechtěl jsem se pouštět do zbytečné kritiky. Spíš nám dávalo větší smysl poukázat na to, že si jako parta rozumíme.

Přijde ti doba jako úchylná?

Trošku jo, proto mě to napadlo. Ale jak říkám, nepovažoval jsem to slovo za nosné.

Jak bys charakterizoval koncept desky? Všimla jsem si, že písně se často točí kolem tematiky rozchodu a času. Buď je čas obsažen v názvu nebo v textu každé z nich.

Dobrá pointa, říkáš to úplně přesně. Míchají se tam dvě linky. Časová, protože minulý rok jsem oslavil třicetiny a s kapelou spolu hrajeme deset let, takže se nám sešly kulatiny, které člověka nutí k rekapitulaci. A potom vztahová, rozchody se do tvorby vždycky promítnou. Kdyby někdo spočítal, kolikrát se v textech objeví čas, nebude to malé číslo.

Vaše písničky se dosud vyznačovaly tím, že šly bez problému zahrát jen s kytarou u táboráku. Nemáte pocit, že když z některých novinek dáte pryč produkční pozlátko, tenhle základ v nich už nezbude?

Pravá podstata písniček v nich zůstala, u táboráku by pořád zahrát šly. Zrovna nedávno jsem si spoustu věcí zkoušel jen tak zabrnkat doma.

Připadá mi, že dost čerpáte z moderních vlivů a že vám to mnozí fanoušci a kritici měli už u singlů za zlé.

Ve zvuku jsem se určitě posunuli, ale všechny songy jde zahrát na španělku. Je to o kabátu, který jsme si vybrali. Někdy může mást, že jde třeba o hodně elektronickou věc na beatu. Ale písničku bychom mohli tisíckrát převléct, aniž by se její podstata vytratila.

Chtěli jste být více trendy, nebo tento podnět přišel od producenta Fiedlerskiho?

Chceme být trendsetteři a reflektovat dobu. Tenhle rozměr tam určitě je přítomen. Nechtěli jsme se držet opatrných vod českého popu. Zůstáváme z podstaty Mirai, ani nechci říkat, že jsme noví Mirai nebo že došlo k zásadnímu přerodu. Možná to tak někdo může vnímat, možná tomu tak je. Já to vnímám tak, že děláme písničky, snažíme se nezacyklit a hudbou se bavit. Deska zní tak, jak zní, díky tomu, že jsme se procesem vzniku bavili, cítím v ní hravý přístup, nikoli opatrnost. Ale nenazval bych to jako dlouhodobé směrování kapely. To stejně neexistuje a stále se vyvíjí.

Do písní jste často zakomponovali anglická slůvka, všimla jsem si také obrácených přízvuků. Není to prznění češtiny?

Přijde mi, že jazyk u mladé generace je prostoupený angličtinou na můj vkus někdy příliš. V textech používám slova, která se objevují i v mé běžné řeči. Cítím, že i já to své lexikum trochu aktualizuji. Snažím se to nepřehánět, nebýt trendy za každou cenu. Za dva tři roky se to hodně posunulo - i to, jak se vyjadřujeme mezi sebou. Nedal bych tam nic, co nepoužívám a co mi je cizí. V minulosti jsme v tomto směru byli opatrnější. Teď jsme se v některých rapovaných částech neomezovali. Co se týče otáčení přízvuku, mám školu od Davida Stypky, on byl na to docela policajt. Proto jsem se toho trochu bál, ale když hledáš nové přístupy a plně si to s nějakým uměleckým záměrem uvědomuješ, pak se s tím dá pracovat. Považuji to za opodstatněné, nechci se držet dogmatu. Někdy znějí otočené přízvuky přihlouple a někdy znějí tak, že si toho nikdo nevšimne. Ale ano, ze začátku jsem s tím měl problém. Dotlačil mě do toho Fiedlerski. Ten se divil, proč to řeším. Říkal mi, že jsem někdy zbytečně stará škola.

Čí je zmodifikovaný hlas na konci písničky "Julie"? Napadla mě Pam Rabbit.

To jsem zmodifikovaný já. Jde o další umělecké vyjádření. Deska nemá mantinely. Když nás to tak bavilo, použili jsme to. V této písni máme v refrénu ostré kytary, možná by tam někdo čekal velké živé bubny, které to tam rozbijí. Ale Fiedlerski přišel s tím, že každý by tam ty bubny dal, a proto je tam my nedáme. Bubeník Sajmon koukal jak z jara, ale přijde nám to jako drzý přístup, který nás s odstupem baví.

Proč zrovna Julie? Vybírali jsme jméno tak, aby bylo zpěvné, nebo to máme chápat jako odkaz na nejznámější mileneckou dvojici?

Hledal jsem pěkné jméno, které mi tam bude házet náladu, jakou jsem potřeboval. V textu vyprávím příběh o holce, která to měla doma těžké. Potřebovali jsme ji pojmenovat. Otevřeli jsme si kalendář a vybírali, jako kdybychom chtěli dát jméno dítěti. Zastavil jsem se u Julie.

Je to příběh ze života, nebo zcela smyšlený?

Tato konkrétní Julie neexistuje, ale já i Ondra jako spoluautor jsme se na střední škole s takovými příběhy setkali. Jde zkrátka o někoho, kdo má v životě smůlu, narodí se do problematické rodiny, potká špatné lidi a veze se to s ním. Odráží to tedy skutečnou zkušenost.

Zaujal mě i název songu "69 problémů". Chtěli jste tou provokativní číslovkou upoutat pozornost?

To nevím, je to nejlascivnější písnička, kterou jsme kdy vydali. Jedná se o kompletně nahatý song, který vznikl náhodou. Ponechali jsme ho nahatý i produkčně, stojí jen na klavíru, lehce i na kytaře. Použili jsme klavír z Říma - nejlepší, na který jsem kdy hrál. Jeho zvuk mě fascinoval natolik, že jsem chtěl, aby vynikl.

Letos vás čeká první ročník SummerFestů, vašich vlastních festivalů. V čem se akce odliší například od Kryštof kempů či "Tour de Léto" Marka Ztraceného, tedy událostí s podobným konceptem zaměřeným na rodiny?

Chceme se přiblížit fanouškům a nedělat tak masovou akci. Myšlenka se s uvedenými příklady shoduje, ale pokusíme se koncept naplnit jiným obsahem. Nabízí se nám dost prostoru pro to, abychom to uchopili po svém. Jsem zatížený hodně na gastro, proto jsem vybíral restaurace podle gastromapy Lukáše Hejlíka. Když jezdíváme na koncerty, na jeho vytipovaných místech se často zastavíme. Volal jsem mu, abych se s ním poradil. Bude tam to nejlepší, co se u nás dá najít.

Co rád jíš?

Všechno, co se objeví v nabídce, pravidelně jím a mám rád. Nemyslím to obecně, jako například burger, ale konkrétní foodtrucky, co mají i své restaurace. Pokud mám vypíchnout jednu věc z hlediska svých kořenů, domluvil jsem se s brněnskou restaurací Little Saigon, že udělají jídlo mého dětství - chicken curry (Cà Ri Gà). Jedná se o takový guláš na kari základě s řízkem obaleným v pankostrouhance, pod tím je rýže. To jsem vždy miloval.

Uvedli jste, že "čím dál míň cítíte tlak na úspěch a čísla". Na základě čeho to tak vnímáte? A jak se vlastně člověku tvoří, když jeho skladby patří k nejhranějším? Představuje to břímě?

Vyprodali jsme O2 arenu, halovou šňůru, ego už jsme saturovali. Vybudovali jsme si pozici, která skýtá prostor pro pestrost, nebojujeme o přežití ve smyslu, že když nevydáme úspěšnou písničku, padneme.

Prý jsi trpěl tinnitem. Přetrvávají tyto problémy dodnes?

Přetrvávají, ale naučil jsem se s nimi žít. Je možné, že spouštěčem byl hluk a stres. Problémy začaly v období, kdy jsem soutěžil v pořadu "StarDance ...když hvězdy tančí" a pokračují dosud. Naštěstí mám jen mírný tinnitus, věšet se z toho nemusím. Nainstaloval jsem si speciální mobilní aplikaci, která mi pomáhá s usínáním.

Co dalšího plánujete například na příští rok? Chcete si stále zahrát na EXPO 2025 v japonské Ósace?

Hrozně bych si to přál. Řešíme to. Letos ani příští rok nebudeme hrát na klasických festivalech, s výjimkou majálesů.