Článek
Za časů krále klacka, kdy pověstné Husákovo dítě ještě cucalo sunar z lahvičky, bojovali v čele popové fronty hitmakeři jako Supertramp či E.L.O. a ještě kus nad nimi se blahoskloně usmíval Freddie Mercury, který těžko hledal sobě rovného.
The Feeling nasákli touhle dobou jako málokdo jiný a převzali ji se vším všudy - i s mnohdy afektovanými vokály, opulentními aranžemi a nespoutanou taneční rozjásaností, která se bohužel někdy snoubí s diskotékovou přitroublostí (první song I Thought It Was Over).
Když je řeč o The Feeling, není možné nevzpomenout na skupinu Darkness, která se rovněž proslavila důsledným retrem, ale zaměřila se spíše na napodobení rockovějších Queen, zatímco The Feeling jedou v čistokrevném popu.
Jejich bohatě rozvětvené vokály a optimistické vyhrávky na klavír se spolu s archaickým zvukem kytary hemží odkazy k Eltonu Johnovi, E.L.O., Eagles, Brianu Mayovi ba i Rodu Stewartovi (hlavně v baladách, které jsou ovšem nejjalovější z celé desky).
Naopak písně v rychlejším rytmu lze označit přinejmenším za energické a když se přidá i nějaké kytarové sólo (Join With Us), je to docela zábava. Škoda, že skupině ve zpěvu chybí právě ten feeling, který si dala do názvu.
The Feeling: Join With Us, Universal 2008