Roxy Music: 40 let popartové sebeparodie
Skupina Roxy Music, která v 70. letech patřila k průkopníkům glam rocku a art popu, připravila masivní reedici všech svých nahrávek. Je to vhodná příležitost k otázce, jak se s odkazem Roxy Music vypořádávají současné kapely.
Jeden z důležitých novátorských počinů Roxy Music byl podmíněn už způsobem, jakým se členové skupiny dali dohromady – setkali se totiž na umělecké škole. Kapela i díky tomu od počátku fungovala jako interdisciplinární formace, která kromě hudby věnovala pozornost i vizuálnímu pojetí. Teoretické kořeny Roxy Music vyrostly z ovlivnění pop-artem, který na začátku 70. let sebejistě opanoval výtvarnou scénu. Ostatně jedním z učitelů Bryana Ferryho byl i umělec Richard Hamilton, který proslul kolážovitým propojováním zdánlivě nesouvisejících motivů. Tak by se dal popsat i tvůrčí proces, který pomohl na svět prvním dvěma deskám Roxy Music, eponymnímu debutu z roku 1972 a o rok mladší nahrávce For Your Pleasure.
Klíčovou roli při natáčení dvojice desek ale kromě Bryana Ferryho odehrál i člověk, který se měl později stát legendou světové hudby – Brian Eno. Pro něj byli Roxy Music první hudební zkušeností a to se k nim ještě dostal prakticky náhodou. Původně byl totiž najatý jako studiový technik. Jeho okouzlení syntezátory mělo ale na výslednou podobu dvojice dnes už kultovních desek rozhodující vliv. Právě Enova zapálenost do technologických hrátek udělala z první dvojice desek Roxy Music určující alba, která se vyvázala z tehdy běžného popového diskurzu. Jednoduše řečeno zažehla jiskru popu, který nepotřebuje autenticitu ani jasné sdělení, ale vše nahrazuje hravostí a absurdní teatralitou. Nebylo to ale možné bez osobnosti Bryana Ferryho.
Bryan Ferry je postava stejně obdivovaná jako nemilovaná. Jeden z amerických publicistů o něm trefně poznamenal, že celou svoji kariéru postavil na rozporu mezi pravým romantikem a člověkem, který si z romantiků utahuje. Určitá nečitelnost a hrátky s identitou jsou pro jeho působení klíčové – podstatná část kouzla jeho osobnosti tkví právě v nemožnosti přesně jej popsat. V této neurčitosti a opatrném kolísání mezi smrtelnou vážností a sebeparodií Ferry načrtnul archetyp, který v posledních letech dovedl k dokonalosti třeba Ariel Pink. Oba dva jsou určitými institucemi, jejich pohyb v hudebním prostředí připomíná spíše pečlivě připravené a nazkoušené herecké výkony než osobní zpověď.
Co Roxy Music přibližuje současným indie kapelám, je i způsob, jakým skupina vstřebávala hudbu ostatních formací a jak vůbec nahlížela na pop-kulturu. Roxy Music si jako jedni z prvních uvědomili, že k tomu, aby ovládli popovou scénu, je nutné ji především neustále sledovat a kromě autorů se na plný úvazek stát také zapálenými fanoušky všeho nového a zajímavého. V době vlády blogů a sociálních sítí a v okamžiku, kdy je nepřetržité citování roztodivných kulturních zdrojů naprosto běžné, zní tahle strategie samozřejmě. Když ale Bryan Ferry na první desce místo vlastních textů citoval útržky ze svých oblíbených filmů, působilo to jako manifest: dokázal tím, že do té doby poměrně standardizovaná popová hudba může vstřebat nekonečné množství odkazů a variací prakticky na cokoliv.
Po natočení dvou desek a odchodu Briana Ena začali Roxy Music opouštět novátorské postupy a prakticky už jenom dál pilovali svůj styl, který pomocí unikátní spolupráce Ena a Ferryho vytvořili. Jejich pozdější desky si stále zachovávají velmi vysokou kvalitu, Ferry už v sobě ale nenašel sílu pokračovat v hledání nových poloh. Desetidiskový boxset plný reedic ovšem stále připomíná, že přestože může být hudba Roxy Music v dnešní době vysmívaná, jejich úloha v příběhu západního popu je velmi důležitá.
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
