„Že já neuměl na bubny?!“ Otevřený rozhovor F. R. Čecha a Karla Kahovce
Paní v černém, Svou lásku jsem rozdal, Háj modřínů… To všechno jsou hity Karla Kahovce. Některé nejen zpíval, ale i sám napsal. S Františkem Ringo Čechem vzpomínali na první hity, ale i na Sněhovou královnu, kterou napsali dohromady.
František Ringo Čech: V našem pořadu Hvězdy vinylu vítám dneska rockovou hvězdu číslo jedna Karla Kahovce. Buď zdráv, Karle. Z jaký jseš vlastně rodiny?
Karel Kahovec: Díky za pozvání. Z rodiny? Můj děda byl stavitel, babičku jsem nepoznal (tu jednu) a rodiče byli dělnického původu. Ale oba byli muzikanti: táta hrál na kytaru, housle, trumpetu a máti krásně na piáno.
František Ringo Čech: Tak jsi to dostal do vínku, že. Nakonec i tvoje sestra podědila ty geniální geny. Já bych se teď chtěl zeptat, co jste doma poslouchali za muziku? Měli jste gramofon?
Karel Kahovec: Samozřejmě, že měli. Poslouchali jsme zpěváky jako Vašíček a Cortés, Procházka starej. Ten k nám dokonce chodil na návštěvu, máma se s ním znala. Víš, kterej Procházka?
František Ringo Čech: Velkej Slávista. Vždyť já ho vídám na stadionu ještě teďka. My Slávisti jsme nesmrtelný. Ne teda všichni, ale Standa Procházka, jo. Ty jsi jmenoval Vašíčka, Cortése jsme tady hráli snad všechny, ale Vašíčka ne. Vzpomínáš si na nějakou jeho, co on zpíval?
Karel Kahovec: Jó, já jsem to moc nevnímal. Já už jsem tenkrát měl ucho na rádiu Luxembourg.
František Ringo Čech: Jak jsi se učil ve škole?
Karel Kahovec: Špatně. Já jsem dostal od ségry Vlasty někdy před 10 lety moje vysvědčení z pátý třídy. A nejlepší známka tam byla trojka. Vlasta to našla, když vyklízeli byt po máti.
František Ringo Čech: Já taky. Já byl čtyřkař, ale učitelé vždycky říkali: Fanoušku, jsi roztomilej, dáme ti trojku, abys věděl. Nezasloužíš si jí, ale nechceme ti zkazit život. Jak na ně rád vzpomínám. Víš, jak učitelé říkají, budu na vás přísnej, budete na mě vzpomínat. Houby.
Karel Kahovec: Já měl pana Tauše na matematiku a říkal: Kahovec, vždyť ty propadáš, já to s tebou ještě jednou naposledy zkusím. Prosím tě, řekni mi, kolik je 5x5. Já říkám... a on na to 25 a ty máš z matiky za čtyři.
František Ringo Čech: Vidíš, jak se najde dobrej člověk. Proto je děti fackujou. Kdy jsi začal točit?
Karel Kahovec: V Matadors, za Hells Devils to nešlo. Rock´n´roll se nesměl... Úplně první písnička byla Snad jednou ti dám, kterou pro mě napsal Otta Bezloja.
František Ringo Čech: Karle, tys mně připomněl, jaká to byla krásná doba. Když pak přišel Viktor Sodoma zvaný Hurvajs... Jak se bouřili fanouškové. Já tenkrát, jako začínající textař, já jsem byl autor toho sloganu: My chceme Kahovce a ne Sodomu pitomce. A pak jsem se Sodomovi omlouval a říkal jsem mu: Viktore, mě to tak mrzí, ale už to, už to huba vypustila.
Karel Kahovec: Vím. Já si to pamatuju moc přesně. Mě ho bylo až líto.
František Ringo Čech: Dav to ale tehdy přijal. My ho ale máme všichni hrozně rádi, taky tady už byl. Cos ještě udělal s Matadors? Složil jsi něco pro ně?
Karel Kahovec: S Matadorama už začala má vlastní tvorba, kdy jsem napsal Sing a song of sixpence. To byla píseň, kterou jsem napsal jako muziku a text jsme dávali dohromady s Honzou Obermayerem, který hrál klávesy u Matadorů. A tenkrát jsme anglicky neuměli, tak on přinesl nějakej text pro děti s básničkama. A z toho jsme sestavili píseň Zpívám píseň pro 6 pencí - Sing a song of sixpence. Takže to byla moje první vlastní píseň, kterou jsem nahrál na desku.
František Ringo Čech: Když přišla vlna Beatles, Stones, co ti bylo milejší? Beatlesáci nebo Stoni?
Karel Kahovec: Samozřejmě, že Beatles. Já dělal spíš takovou tu sladší muziku, ne tvrdou rockovou. Beatles byli v podstatě taky bigbít, ale takovej jemnej. Byl tady jazz, rock´n´roll a najednou prásk a beatlemánie. A všechno lehlo popelem.
František Ringo Čech: Co jsi zpíval od Beatles?
Karel Kahovec: Strašně moc věcí, třeba With a Little Help from My Friends, Seržant Peppers a bylo toho mnohem víc...
František Ringo Čech: Co byl tvůj největší hit?
Karel Kahovec: Můj vlastní? Tak to byla bezesporu Poprava blond holky, kterou jsem sám napsal, teda s Ivem Pickou za Flamenga.
František Ringo Čech: Musím s tebou taky vyprat špinavý prádlo. Já jsem namaloval obraz generace Beatles, kde ležíme všichni na hřbitově (jsou tam hroby Stonů, Beatles, Hoo Hoo, Rolling Stones a vůbec všichni) a jeden ten hrob je hrob RVHP, kde je Gott, Sedláček a další hvězdy z východu. A ty jseš tam taky. Jarda Sypal mi řekl, že jsi mě pomluvil, že jsem neuměl na buben. Já jsem se tak rozčilil a říkám: Řekni tomu volovi, na co jsem to teda hrál na těch deskách? Ale tak jsem se na tebe, Karle, rozzlobil, že jsem tě vymazal z toho obrazu.
Karel Kahovec: Víš co, ale to bylo zřejmě myšlený úplně jinak.
František Ringo Čech: No, to bych prosil... Tak já tě tam namaluju zpátky. My jsme spolu taky udělali nejednu písničku, třeba Sněhovou královnu. Karle, ty jsi byl i v Country Beatu. Co si tam všechno nazpíval? A nejslavnější věc?
Karel Kahovec: Byl jsem tam skoro 10 let. Nejslavnější věc? Řeknu to jinak, když přijedeme na kšefty, tak přijdou lidi a ptaj se: „Pane Kahovec, prosím vás, bude Paní v černém?“ Já říkám: „Bude.“ „Bude Svou lásku jsem rozdal?“ „Bude.“ „A bude Háj modřínů?“ Já říkám: „Bude.“ „Tak to nám stačí a pak už můžeme jít domů.“
František Ringo Čech: Karle, po tak plodným životě, kterej teď vrcholí, máš nějaký přání? Kdybych byl kouzelnej dědeček, jakože jsem bohužel jenom dědeček, ne kouzelnej, kdybych ti ho mohl splnit? Co by sis přál?
Karel Kahovec: Člověče, já mám všechno. Co bych si měl přát? Jsem úplně spokojenej.
František Ringo Čech: Třeba severočeskou hnědouhelnou pánev bys nechtěl?
Karel Kahovec: Ale, co bych s tím dělal? A co ty lidi potom chudáci? Ale můžeš mi popřát hlavně to zdraví. To je to nejdůležitější.
František Ringo Čech: Jasná páka, Karle. Co bys vzkázal mladým posluchačům?
Karel Kahovec: Choďte na kapely, který hrajou 60. léta a uvidíte, jak se kdysi hrálo.
František Ringo Čech: ...a dodávám, jak by se mělo hrát. Přátelé, měl jsem ve studiu kamaráda, rockera, hvězdu Karla Kahovce. Karle, já ti děkuju a na brzkou viděnou. Na shle.
Audiozáznamy dalších rozhovorů s Hvězdami vinylu najdete v našem Archivu pořadů.
Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty procházejí korekturou.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
