Laibach naši zemičku navštěvují pravidelně, a proto nebylo překvapením, že v rámci svého turné k poslední desce "Also Sprach Zarathustra" nevynechají ani Prahu, která se stala druhou zastávkou evropského turné, hned po Budapešti.

Formace přijela bez předkapely a s efektně vyzdobeným pódiem. Už dlouho před začátkem dunělo žižkovským klubem epické zlověstné intro a nedočkaví fanoušci poměrně rychle obsadili celý prostor sálu, včetně balkónu a předsálí. Akropole byla opravdu nacpaná a aura očekávání příchodu slovinských hvězd všudypřítomná.

Na samotném příchodu si dali Laibach záležet, nástup zabral celých deset minut, než se konečně rozžehly instrumenty slovinských veteránů. První polovina koncertu asi mnohé zaskočila, neboť z reakcí v sále bylo patrné, že ne všichni přítomní stihli zaregistrovat nové album "Also Sprach Zarathustra", které je i v rámci stylově rozličných Laibach přece jen poměrně alternativním kouskem. Původně se totiž jednalo o hudební doprovod k divadelnímu dílu na motivy stejnojmenné Nietzscheho filosofické novely a hudební formát byl proto, řekněme, posluchačsky ne tak přístupný.

Laibach jednotlivé skladby doprovázeli opravdu efektní HD projekcí s působivými obrazy, které společně s temným elektronickým podkladem vytvářely skutečně působivou, chvílemi až děsivou atmosféru. Jen během té poměrně klidné, až filmově statické prezentaci vyvstávala otázka, zda by tentokrát koncertu neprospěly prostory na sezení. Náročnější a vážnější multi-smyslový zážitek by byl rozhodně o to intenzivnější.

Nové album dostalo hodně prostoru, během kterého se kromě lídra formace Milana Frase s ikonickou čapkou a v červeném kabátu vystřídala u mikrofonu i zpěvačka Mina Špiler, kterou publikum uvítalo bouřlivým potleskem. Ta je na oplátku potěšila svým andělským vokálem.

Druhá část zahrnovala nahodilý průřez zbytkem tvorby, byť na vyloženě staré kusy se takřka nedostalo. Kromě tradiční němčiny zazněla i jejich rodná slovinština či angličtina. Po hodině a půl se pak Laibach odporoučeli do zákulisí, aby je fanoušci potleskem alespoň na dvě skladby vrátili zpět.

Dojem z koncertu byl nejednoznačný. Na jedné straně zaujala pódiová prezentace i důraz na atmosféru. Na straně druhé Laibach působili snad až příliš chladně a odtažitě a zamrzel jakýkoliv náznak komunikace s publikem. Vystoupení tak vyznělo profesorsky, bez emocí, byť s muzikantským přehledem schopných a zkušených umělců.